Výraz "extrémní power metal" se často používá v souvislosti s partou Dragonforce. Proti nové formaci Bloodorn jsou ale Britové neškodná ořezávátka. Teprve tady se testuje, kolik je ve skutečnosti power metal schopen unést agrese, aniž by se musela přehodnotit jeho stylová podstata. Tento experiment má na svědomí několik známých hudebníků, které dal dohromady kytarista Nils Courbaron z norské kapely Sirenia.
Na pěveckou pozici pozval Nils Řeka Mikea Livase, jehož několika oktávová hlasová koloratura láká čím dál větší počet metalových autorů (vzpomeňme na Silent Winter, Prydain nebo Captain Hawk). Také Livas v souladu s muzikou testuje své vokální schopnosti, ječí jako Riper Owens (bez nadsázky) a přispívá k ostře naježenému profilu desky. V rytmické sekci pak nalezneme basistu Francesca Ferrara z Freedom Call a bicmena Michaela Brushe, kterého si francouzský kapelník stáhnul ze Sirenie. Výsledkem spolupráce je album "Let the Fury Rise", jehož hudební obsah hodlá zmasakrovat vše, co se mu postaví do cesty.
Ale stejně jako sekačka, která svými noži drtí nejen přerostlé trsy trávy, ale i nechtěné oběti v podobě užitečného hmyzu, i zde se aktérům občas stane, že zdemolují činorodé plochy. V překladu do hudební řeči jde o místa, která by mohla být melodičtější a do všeobecného instrumentálně / vokálního mayhemu vnést přehlednost a strukturu. Takových momentů je ovšem na albu pomálu, převládá metalová urputnost, kterou umocňuje hrubosrstá zvuková produkce i přesahy do agresivnějších žánrů.
Skladby jsou napěchovány moderními riffy, epickými orchestracemi i vícehlasnými refrény. Není to poslech na odpočinkovou relaxaci, čtveřici hudebníků se ale nedá upřít schopnost zaujmout, neboť ona nátlaková hra je vystavěna na umných řemeslných výkonech (i když se dá předpokládat, že Livasův řev nebude každému po chuti). Ve skladbách se promísí deathcore, thrash i heavymetalové prvky, dojde na growling a blast beaty, podstatou ovšem zůstává power metal. Nejchytlavěji vyznívá refrén songu "Forging the Future", který je výstavním momentem daného žánru. Překvapení skýtá finální coversong "Square Hammer" od Ghost, jemuž nechybí odlehčená hravost. Být takových momentek na debutu Bloodborn víc, vyrovnala by se metalová hrubost a konečné dojmy by byly ještě o kousek pozitivnější. Přesto je jasné, že debut Bloodorn vnáší do power metalu osvěžení, třebaže nejde o jemný májový deštík, ale drsnou a v rámci žánru brutální sprchu.
|
