Je jasné, že skupina Angra měla obrovský vliv na nespočet kapel. V domovské Brazílii ale tato úcta přesahuje střízlivé meze. Téměř každý spolek, jenž se pohybuje ve stejné žánrové ohradě, má tendenci přiblížit se těmto velikánům. Další brazilskou akvizicí, která velmi sluchatě převrací ohrané partitury Angry, jsou Auro Control. Aby propojení bylo ještě pevnější, pozvali kmenoví hudebníci na hostující sedánek bicmena Aquilese Priestera a basistu Felipe Andreoliho. A další (pseudo)tribut největší power metalové kapele Latinské Ameriky může začít...
Úvodní rychlík "Feed the Fire" vzdá v refrénu hold ještě jiné formaci, a to finským Stratovarius. Ve skutečnosti není tak zle, jihoamerická pětice je složena ze zručných hudebníků, kteří kolem svých tónů dokáží vyloudit příjemně pozitivní auru. Zpěvák Lucas de Ouro sametově čistým zabarvením připomíná mého oblíbeného Christiana Passose z další brazilské party Wizards. V další skladbě si zanotuje hostující Jeff Scott Soto, čímž do titulu "Not Alone" vnese moderně metalový element. Kapela k tomu přihodí progové prvky a pěkné neoklasické vyústění sólové části. Power-progová fúze probíhá i v dalším průběhu playlistu, přičemž výsledný mix není ani přespříliš instrumentálně zašmodrchaný, ani zbytečně melodicky podbízivý. Potud vše v pořádku...
Hlavní problém nahrávky nevězí v inspiraci slavnými krajánky, ale ve velmi neprůbojné zvukové produkci. Tohle se Thiagovi Bianchimu (mimo jiné producentovi alba "Aurora Consurgens" od Angry) opravdu nepovedlo. Největším kiksem je nasnímání bicích, které znějí, jako když si kluci v padesátých letech cvrnkali na hřišti kuličky, ale ani ostatní nástroje na tom nejsou o moc lépe. V případě optimálního soundu by bylo celkem zábavné sledovat autorské fígle ukryté ve stopách "The Harp" a "Head Up High", kterou díky zajímavým prog rockovým pasážím můžeme pasovat na černého koně alba, v baladické "Conception" nebo v závěrečné "Breaking Silence", ve které se obecné tvůrčí komponenty (včetně nezbytných etnických perkusí) spojily ve variabilně členitý a komplexně líbivý celek. Ale protože zvuk ubírá nejméně polovinu autorského potenciálu, a jelikož některé songy by nebyly valné ani s dokonalou produkcí ("Afterglow"), musíme debutový zápis "The Harp" a možná i kapelu Auro Control považovat za záblesk, který velmi pravděpodobně uhasne stejně tak rychle, jako vzplál.
|
