O tom, že svět Seven Spires hraje všemi barvami, americká trojice v čele s živelnou zpěvačkou Adrienne Cowen plně přesvědčila na svých předchozích počinech. Na novince „A Fortress Called Home“ tuhle charakteristickou vlastnost dotáhla do dokonalosti – je umění natočit desku, na které si téměř každý (a jedno, jaký hudební žánr preferuje) může najít pro sebe to pravé ořechové, a zároveň nabídnout kolekci, která ani na moment nezní podbízivě a na plné pecky voní i jako celek. Na „A Fortress Called Home“ je tenhle pocit ještě umocněn tím, jak lehce a přirozeně všechny kompozice zní, jako by poutat pestrý svět do soudržné formy byla nejsnazší věc na světě.
Proto je skvělé ochutnat třeba „Portrait Of Us“ – atmosféra vás vcucne od prvního tónu, smyslně jemná Adrienne zlehka protančí po lehké chytlavé melodii, aby vzápětí začala narůstat jak chytlavost skladby, tak její vyhrocenost a přes vydařené sólo vše nemilosrdně směřovalo do hrubého finále. Nebo skočně rozvernou a úžasně živou (byť v rozvážnějším úvodu by šlo tuhle náladu jen těžko očekávat) „Almosttown“, v níž zpěvačka představí i adrenalinový ječák. Nebo tajemně zadýmenou šantánovku „Love`s Souvenir“, jež se postupně stává jednu z nejopulentnějších položek alba (housle, masakrální bicí) a kterou není problém představit si, jak táhne dramatickou scénu na divadelní scéně. Nebo…, vezměte jednoduše celé album od a až do z (rovnou několikrát za sebou), tady se to vyplatí.
|
Dnes je 19.5.2025, svátek má Ivo
|
| SEVEN SPIRES - A Fortress Called Home |
|
Savapip  |
|
Američtí Seven Spires platí za jednu z nejzajímavějších symfo-metalových skupin a proto bylo čtvrté řadové album velmi očekávané. Opět se jedná o koncepční desku. „A Fortress Called Home“ slibuje velké věci. Však se rozpíná na ploše dvanácti skladeb a dosahuje více než hodinové stopáže. To je ale téměř o čtvrt hodiny méně, než tomu bylo v případě předchozího opusu.
Seven Spires jsou epičtí, ale také velmi proměnliví. Jako chameleon mění metalové barvy, a tak v jeden moment posloucháte jemný melodický metal a v další chvíli na vás vyskočí death metalové ostří. „A Fortress Called Home“ je duchovní nástupce „Gods of Debauchery“ po všech stránkách. Seven Spires si udržují podobný výraz jako na předchozím albu a tak se můžete těšit na střídání tvrdých a jemných pasáží i na porci velkoleposti. I když styl zůstal stejný, kapele se povedlo spoustu prvků zase o něco vylepšit či vybrousit. Nahrávku začíná eponymní, takřka „povinné“ intro pro metalovou desku. Pravý začátek je příjemný kvapík „Songs Upon Wine-stained Tongues“, dvoukopák, blast beaty i občasné střední tempo jako by jasně deklarovalo, že Seven Spires rádi skáčou od melodického metalu k extrémnímu. To se projevuje i ve zpěvu. Zpěvačka Adrienne Cowan je pěvecký chameleon a v jednu chvíli pěje jak jedna z top melodických zpěvaček na metalovém kolbišti a vzápětí plive jed jako black metalová chiméra. V songu hostují i Alessandro Conti (Twilight Force, Trick Or Treat atd.) a David Akeson (hostování Signum Regis, Bloodbound, Aldaria, ..). Hudba se přelévá z power metalových vod do blackových (ale stále dosti melodických) a nechybí ani progové elementy nebo neo-klasické kytarové sólo jak vystřižené od Rhapsody Of Fire. „Almosttown“ je symfo-metalová hitovka, která je chytlavá a velmi přístupná. V podstatě by se dalo říci klasický metal se zpěvačkou v čele, až na zvrat v poslední čtvrtině songu. Deska se vydá směrem k temnějšímu výrazu v „Impossible Tower“. Pomalé tempo dodává skladbě potřebnou vážnost a vznešenost. Adrienne growluje v téměř death / doomovém songu, který zní až hororově. Teatrálnost či filmovost je to, co jde Seven Spires čím dál lépe, takže to nepůsobí strojeně nebo kýčovitě. V „Love´s Souvenirs“ se kapela opět stylově rozpřáhne. Zatímco předchozí song byl poměrně pevně zasazený do temně metalového stylu, tato skladba je značně proměnlivá. Umí být romantická, jemná, ale taky řádně rychlá, extrémní a operní. Rychlost zůstane i v „Architect Of Creation“, která rozpoutá death / blackové peklo. Nechybí ani melodie a hitový refrén, ale kostrou songu je extrémní metal. Seven Spires tohle umí perfektně. Jako muzikál, jako metalová opera deska pokračuje dál a kapela přináší další povedené skladby. V podstatě žádnou slabou píseň nenajdete (až na poměrně nezajímavé intro). Ačkoliv je album o něco kratší než předchůdce, přesto se Seven Spires nezbavili problému se stopáží. I novinka by snesla klidně o deset minutek kratší délku, a i když závěr disponuje velmi silnými momenty, album nedokáže být strhující a svěží po celou dobu. „A Fortress Called Home“ je velká a epická deska. Dokáže přinést spoustu chytlavých melodií stejně jako rozpoutat pořádnou metalovou bouři. Seven Spires se snažili spoustu aspektů své hudby posunout, a to se jim povedlo. Deska ale není dokonalá. Stopáž je delší, než by bylo záhodno a skákání mezi melodickým a extrémním metalem nemusí být každému po chuti. |
| Tomáš Marton 8,5/10 |
www.sevenspiresband.com |
| Vydáno: 29.07.2024 Přečteno: 4907x |
K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.