Italové Ancient Bards jsou kapelou, která zaslouží uznání ještě před hodnocením nových alb. Důkladné přípravy, které se protahují na dlouhé roky. Sympatický staromilský přístup, kdy jsou k nahrání sborů pozvány desítky zpěváků (místo aby se pracovalo s počítačovými programy). Snaha o nadžánrový kompoziční přístup, při jehož popisu kapelník Daneile Mazza zdůrazňuje, že metal je jenom jedním z výrazových prostředků. K tomu bombastická zvuková produkce a bohyně Sara Squadrani, která patří mezi nejlepší zpěvačky současné hudební scény, a to napříč všemi žánry.

To vše tvoří bytelný základ pro obří úspěch. Alespoň v teoretické rovině. V té praktické už to tak jednoznačné není. Novinka s příjemně krátkým titulem "Artifex" lyricky navazuje na příběh rozepsaný na předešlém počinu "Origine..." a rozvíjí ságu o meči z černého krystalu. Italové tím možná sledují něco hlubšího, když ale svoji vizi uvedou vyloženě dětinským cover motivem, jdou tak trochu sami proti sobě. Hudba je totiž ve všech směrech propracovaná, dokazující skladatelství ošlehané téměř dvěma dekádami tvůrčích zkušeností.

Nové album je rozsáhle výpravným a komplexním dobrodružstvím. Dobře je to poznat na uvedených singlech "Ministers of Light" a "Soulbound Symphony", jež pouze naznačují skutečný potenciál nahrávky. Díky majestátnímu zvuku od Simone Mularoniho (jenž se podílel i na sólových partech), filmovým orchestracím a strhujícím sborům je nejlepší desku poslouchat na kvalitním přehrávači a pokud možno co nejhlasitěji, ať mohou bohaté aranžerské vrstvy vykvést v plné kráse.

Po všem vyřčeném bych nyní moc rád napsal, že Italové nahráli dokonalé album. Ovšem není tomu tak. Při poslechu desky budeme chvílemi žasnout, a občas se možná trochu nudit. Snaha vyprávět koncepční příběh jde někdy na úkor přirozeného rozletu skladeb, do kterých je buď narváno co nejvíce motivů ("My Prima Nox") nebo zbytečně zpomalujících předělů ("Ministers of Light", "Soulbound Symphony"). Absentovat by mohl i mužský narativ v předlouhém intru "Luminance and Abyss", které nyní bez sentimentu přeskakuji, potažmo všechny harshe a growlingy. Zpěvaččin úžasný přednes a velmi časté sbory by jako štědrá vokální stěna nahrávky úplně stačily. Mluvené slovo v závěrečné titulce pak připomíná úsek nějaké levné videohry a jako takové je už mimo úplně.

Nejlépe se jeví závěrečná třetina desky (až na právě zmíněnou část). Počínaje stopou "My Blood and Blade" se začne odvíjet dějství hodné skutečné koncepční nahrávky, skladby jsou organicky provázány a gradují v několika drobných katarzích. Vrcholem je kompozice "Sea of Solitude", ve které se díky Sářině projevu potkává Celine Dion s Abbou v magických popových strukturách. Podobně klidných songů či pasáží je na albu několik, čímž se dostáváme k pomyslné nadžánrové problematice. Pro metalisty, kteří tvoří páteř fanoušků Anicent Bards, mohou být dané plochy příliš vyměklé (krom popu se dočkáme i "bohulibých" doteků world music). Posluchače jiných žánrů - pakliže se k poslechu díla vůbec dostanou - zase odradí ostré metalové sekvence. Páté album Italů je obdivuhodné v několika ohledech. Jestli to ale bude stačit, si už musí zhodnotit každý sám.

www.ancientbards.com

YouTube ukázka - Soulbound Symphony

Seznam skladeb:
1. Luminance and Abyss
2. My Prima Nox
3. The Vessel
4. The Empire of Black Death
5. Unending
6. Ministers of Light
7. Proximity
8. Soulbound Symphony
9. My Blood and Blade
10. Mystic Echoes
11. Under the Shadow
12. Sea of Solitude
13. Artifex

Sestava:
Sara Squadrani - zpěv
Daniele Mazza - klávesy, orchestrace
Claudio Pietronik - kytara
Simone Bertozzi - kytara, growling
Martino Garattoni - baskytara
Federico Gatti - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 1:02:53
Mix, mastering: Simone Mularoni
Produkce: Daniele Mazza
Label: Limb Music
Země: Itálie
Žánr: symfonický metal, power metal, pop

Diskografie:
2008 - The Alliance Of The Kings
2011 - Soulless Child
2014 - A New Dawn Ending
2019 - Origine - The Black Crystal Sword Saga Part 2
2025 - Artifex

Související články

Foto: archiv kapely