Dobrých power metalových uskupení je v České republice jako šafránu. Jednou z největších nadějí jsou od singlu "Létám dál" moravští Donor. První dlouhohrající desku nicméně otupil zvuk, druhý zápis zase skladatelství, které se rozlétlo do příliš mnoha směrů. Moravská pětka se ale evidentně dokáže poučit ze svých chyb a k tomu se autorsky vyvíjet. A tak je mi obrovským potěšením, že vás mohu uvést na "Jeviště snů", kde se jako v pohádce plní přání "diváků", kteří jako svůj pokrevní žánr uvádějí melodický power metal.
Tuzemští borci jdou na věc od lesa. Tvorbu coveru svěřili - podobně jako minule - finskému studiu Darkgrove, a výsledek je vskutku povedený. Roland Grapow spolupracuje s Donor téměř od začátku, tentokrát ale s kapelou krom masteringu stvořil i klip k songu "Dlaně". Největší obdiv nicméně zaslouží Michal Banovský. Kapelník a kytarista, jenž složil a ve svém domovském studiu s Donor nahrál všechny skladby. Právě on stojí za úspěchem a chytlavostí aktuální nahrávky, jež světlo světa spatří a fanoušky žánru začne těšit 28. března.
Bez zbývajícího osazenstva by to samozřejmě nešlo. Nebýt zpěváka Jožky Fritschky, lépe psáno, pokud by za mikrofonem stál méně kvalitní frontman, museli bychom veškerý autorský potenciál podstatně vykrátit. Jožkův hlas disponuje obrovským množstvím pozitivní energie, a tento element se ještě znásobí při nástupu energických sborových sekvencí, kterými Donor nešetří, stejně jako orchestracemi, jež se inspirují nadpozemskou epikou Zimmerových soundtracků.
Momentů, kdy nám v paměti naskočí kontrolka čehosi povědomého, je ostatně mnohem víc, ať už z historie samotné kapely, tak především z dílny světových interpretů. Originalitu u Donor nehledejme, buďme si však jisti, že v tom nebudeme chtít vidět zásadnější zádrhel. Např. slokové sekvence "Bojovníků božích" znějí jako tribut formaci Primal Fear, jenže potom frajeři z Valašska začnou kupit jeden chytlavý úsek za druhým, v čele se speedovým refrénem, jehož hudební vrstvy jsou proloženy jako nejvybranější moučník. Netřeba dodávat, že příslušný song patří k vrcholům nahrávky, v této pozici však nezůstává ani zdaleka osamocen.
Stejným klenotem je stopa "Válka se nezmění", která na intro s radioaktivními zvuky naskládá tolik atraktivních motivů, že zanesení toxickými látkami rozhodně nehrozí. Naprostá pecka s dalším krásným refrénem, jenž nutí pozvednout hlavu k nebi, a pikantním závěrem, ve kterém se vokální hrátky transformují do autokratické formy, jejíž jedinou nevýhodou je jepičí životnost. Poslouchat osamocený sborový projev kapely je snad ještě lepší, než když jej doprovází hromová instrumentace. Třetí perlou je osmiminutová "Derniéra" s ultra epickým nástupem teatrálních orchestrací, valčíkově rozhoupanými mezihrami a kulometným dvojkopákovým vyvrcholením. Opulentnímu power metalu kontrují baladicky zklidněné "Dlaně", jež disponují neméně shodnou přitažlivostí, v závěru ještě korunovanou dětským sborem.
Na začátku tracklistu najdeme zpívané intro, které stylově navnadí na lyrický i hudební profil alba. "Amnesia" nastaví komplexní kompoziční tvář s vyostřenými slokami evokujícími moderní etapu Arakainu. V "Krysím králi" dojde patrně na nejtěsnější koketerii s diskotékovými rytmy, které mnoho kapel používá k rychlejšímu zviditelnění, moravští ale přihazují tolik chuti a uvěřitelného nasazení, že jim prostě nelze nic vyčítat, zvlášť když dodají další z náramně povzbudivých chorusů.
Více už není třeba prozrazovat. Třetí zápis Donor se povedl. V porovnání s předešlými dvěma alby nabízí soustředěnější a chytlavější kompoziční obsah, jehož texty si navíc můžeme notovat v rodné řeči. Je plný bombastického orchestrálního poweru, se sympaticky častým dopingem speedu. "Jeviště snů" je nejlepší česky zpívanou žánrovkou za posledních pět let. Tím budiž řečeno úplně vše.
|
