Jestliže druhé album "No Anesthesia" dělily od debutu "Sorceress Bitch" čtyři roky, třetí zápis s titulem "Vengeance Is My Name" vyšel dokonce po šestileté pauze. Tentokrát ale prodleva hudebníkům vyloženě prospěla. Dostavil se proces zrání a tvůrčího zklidnění. Netýká se to hudby, která je utkána na tradičních speedových stavech a vyznačuje se důkladným kompozičním konzervatismem. Změna se odehrála v profesionálním přístupu, nejméně o jeden kvalitativní level se zvedl zvuk, zpěv i hráčské výkony.
Bratři Munozovic s parťákem Enforcerem vrthli před Vánoci roku 2010 do studia Dirty Sound, které sídlí v jejich rodném městě Medellín. Tam - jako hráči i producenti v jednom - docílili vyváženého soundu, jenž dbá na old schoolový feeling, aniž by nás tahal za uši jako komunistická učitelka. Úvodní intro se poklidně kolébá na tónech akustické kytary. Pak už přijde bouře. Kratičký nájezd songu "Winds of War" se brzy překlopí ve speedovou naháněčku, jejíž variabilita je v případě Witchtrap minimalistická, ale pokaždé mimořádně atraktivní. Obří vliv na to má frontman Axe Ripper, jenž se našel právě na třetím albu. Mírně ubral z intenzity, jeho přednes je napůl "zpívaný", napůl "mluvený", a ze všeho nejvíc připomíná Mille Petrozzu v dravém mladistvém rozpuku.
Není to ale jenom o rychlosti. Už v první skladbě Kolumbijci v sólovém předělu zpomalí a tím vhodně rozčlení stavební strukturu do komplexnější formy. Stejnou strategii nabídne stopa "Damned to the Core", která je ve výsledku ještě o kousek chytlavější. "Put to Death" vhodí do základu místo tradičního heavy metalu thrash, největším překvapení ale číhá v navazující "Queen of Hell". Jedná se o celoplošný střednětempý kousek, což v případě Witchtrap většinou nevěstí nic moc pozitivního. Tentokrát to ovšem neplatí. Na experimentálním hudebním výletu nás trio satanášů zavede na blues rockové území, celou dobu s námi aktivně komunikuje, přitom jemně stupňuje napětí, vnáší zábavu i hravost, a celkově úspěšně vyplňuje nutnou relaxační zónu nahrávky.
Poté už se moc zpomalovat nebude. "Metal" je rychlostní smršť s melodickými vrstvami a zlověstným odříkáváním titulních hlásek. "Vengeance Is My Name" dynamizuje profil alba groovy nájezdy s příchutí orientu a hbitě trylkující kytarou, původně rozvážnější vedení skladby ale neklidným Kolumbijcům dlouho nevydrží, ve druhé části totiž vypukne typická akcelerační vybíjená. Úvodu "Pay in Blood" dominuje bečivá šestistrunka, jež se vtělí do zábavných thrash`n`rollových tanečků. "I`ll Take Your Hand" je vyloženě slastnou závěrečnou tečkou, s thrashovo-speedovým záběrem a frontmanem, který s obdivuhodnou přirozeností přepíná do semigrowlingové polohy. Třetí studiový zářez se kolumbijským hříšníkům povedl a rázem kapelu vymrštil do předních žánrových pozic.
|