Nejenže Survivor po turné k desce „When Seconds Count“ vyhodili basistu Stephana Ellise a odešel bubeník Marc Droubay, do pozadí se začal stahovat i klávesista a jeden ze dvou hlavních autorů Jim Peterik. Nejenže na „Whe Seconds Count“ už prakticky nehrál a jeho práci nahradili studioví hráči, vázla i jeho komunikace s ostatními členy kapely. Zdálo se, že se Survivor začínají potápět, kapela ani nehledala stálé členy, s nimiž by natočila další desku, pro její potřeby sáhla pouze po studiových hudebnících. Ve studiu tak z kapely zbyl pouze kytarista Frankie Sullivan, který na svá bedra vzal znovu produkční činnost. a zpěvák Jimi Jamison, jemuž narostl po minulých úspěších hřebínek a podle Peterika bylo jeho chování na hranici únosnosti. Peterika ve studiu zastoupil Peter-John Vettese, jenž byl členem britských progresivistů Jethro Tull a rytmická sekce připadla členům neúspěšné kapely Tantrum ze sedmdesátých let, basistovi Billymu Synairovi a bubeníkovi Mickeymu Currymu.
Peterik byl platný pro skladatelský proces, úspěšný vzorec, který vytvořil společně se Sullivanem, se nedal zahodit, přestože při tvorbě desky bylo jasné, že se pomalu vyprazdňuje. Po úspěšných letech se začínalo sem tam vařit z vody, což bylo patrné i na výsledku, album „Too Hot To Sleep“ nedosahuje kvality dvou předchůdců a nemá ani hitový potenciál. Nebylo to jen tím, že deska se rodila do měnící se doby, v níž nakadeřené melodie a klenuté refrény braly za své, čemuž se Survivor pokoušeli přizpůsobit i tvrdším a razantnějším zvukem. Nebyli však prototypem zlých chlapců, kteří po ohromném úspěchu Guns N`Roses byli v kurzu. Když deska v říjnu 1988 vyšla, bylo i kapele jasné, že její doba je nenávratně pryč. Vtroskách byla celá AOR scéna, Journey se rozpadli, Foreigner a Toto slavili stále menší úspěchy.
A i proto je „Too Hot To Sleep“ rozpolcená deska, která se v úvodní „She`s A Star“ snaží posluchače přesvědčit o jakémsi vývoji směrem k tvrdšímu vyznění a dobově poplatným textem, vzývajícím Hollywood a rockové hvězdy, ovšem spíše ukazuje, že Survivor spíše ujíždí vlak. Když se kapela v následující „Desperate Dreams“ vrací ke svým nejsilnějším zbraním, je znát, že tvůrčí spojení Peterika a Sullivana má stále co říct. Úvodní dvě věci album definují vrchovatě, protože i v dalších skladbách, když se kapela pokusí o tvrdší výraz, je znát, jak to dře a skladby míří k průměru. Když si vzpomene na to, jak tvořila na „Vital Signs“, rodí se najednou další hity. Sice starosvětské, nepříliš moderní, ale pořád skvělé, které velké šrámy neutrpěly ani po desítkách let.
Z desky kromě „Desperate Dreams“ vyčnívá singlová „Didn`t Know It Was Love“, balada „Across The Miles“ a titulní „Too Hot To Sleep“, k této vydařené čtveřici můžeme zařadit ještě závěrečnou, epikou načichlou „Burning Bridges“. Pokud by Survivor druhou půlku desky udrželi v intencích těchto skladeb, bylo by možné „Too Hot To Sleep“ stavět na roveň „Vital Signs“. Ovšem zbylé skladby vykazují mnohem méně entuziasmu, hitových nápadů i kvality. Dvojice „Rhythm Of The City“ a „Here Comes Desire“ je zářný příklad topornosti komerčního amerického hard rocku. Zcela nezafunguje ani „Tell Me I`m The One“, která má v sobě o trochu více lehkosti, ale k zemi ji táhne absence silnějšího refrénu. Zaujmout v žádném případě nemůže „Don`t Give It Up“, nejslabší položka desky, která měla zůstat skrytá na B straně jednoho ze dvou singlů.
Deska těžce propadla a když kapela s novým bubeníkem, teprve dvacetiletým Kylem Woodringem, vyjela na krátké turné, na němž byla nucena dělat předskokana Cheap Trick, kteří s albem „Lap Of Luxury“ slavili velký comeback, bylo jasné, že je všechno špatně. Konec se blížil mílovými kroky a když se do konce roku 1988 Peterrik se Sullivanem dohodli na tom, že Survivor půjdou na neurčitou dobu k ledu, ani to nikoho nepřekvapilo. Jediný, kdo se s tím nechtěl smířit, byl Jimi Jamison, který angažoval nové muzikanty a vyjel s nimi na další turné. Tomu musel vystavit stopku soud, na který se obrátil Sullivan a Peterik. V tu chvíli se zdálo, že případný comeback v budoucnu je vyloučen.
Doba se přehoupla do devadesátých let a Survivor pomalu zapadávali prachem času. Ne však kariéru Jimiho Jamisona, jemuž se povedl natočit světový šlágr „I`m Always Here“, který uváděl každý díl megapopulárního seriálu Pobřežní hlídka. Survivor se dali dohromady v roce 1993 s původním zpěvákem Davem Bicklerem, ale šlo pouze o nostalgický podnik, který, ač jeho součástí byli oba zásadní autoři, žádnou novou hudbu nevytvořil. To se ale mělo v budoucnu ještě změnit.
|
