Pokud se týká spojení melodického metalu s ženským vokálem, zdá se mi, že vesmír tohoto subžánru v současnosti leží v Itálii. Můžeme vzpomenout spolky Frozen Crown, Elettra Storm, Ancient Bards nebo Temperance, ze kterých se před časem oddělila zpěvačka Chiara Tricarico a bicmen/klávesák Giulio Capone, aby dali vzniknout formaci Moonlight Haze. Přednostní všech jmenovaných těles je schopnost zkombinovat ženský zpěv s metalovými prvky tak, aby výsledná forma byla dostatečně chytlavá a zábavná.
V pořadí čtvrté album kapely, která to od začátku táhne ve stejné sestavě, není výjimkou. Základem je zpěv šéfky Chiary, jenž možná není průrazný jako projev Alessii Scolletti (ex-Temperance) nebo dokonale ohebný jako vokál Sary Squadrani (Ancient Bards), sílu nicméně má, v případě potřeby umí být sympaticky spratkovský a dokáže bez problémů utáhnout celé album. Úvodní singlovka "Tame the Storm" ukáže energii, která ve své dravosti kopíruji linie power metalového stylu. Žádné zbytečné natahování, pouze přímý útok na hitový cíl, jemuž ke slušnému dojmu pomáhá výbušný zvuk (vokální produkce je od Saschy Paetha).
Další obsah už pojede dle běžnějších melodicko metalových pravidel s tím, že je vždy veseleji, pokud Italové přihodí zábavně hravý motiv (("Crystallized", "D.N.A. (Do Not Apologize)", "Time to Go")), nebo odhalí elegantně uvolněnou kompoziční polohu ("Awakening"). Je znát, že v takových momentech autoři mluví sami za sebe, jakmile mají tendenci podřídit se současným trendům, okamžitě sjedou do davové povšechnosti ("Chase the Light", "Untold"). Určitou - konkrétně časovou - korekci by zasloužila křehká balada "L´eco del silenzio", to už bychom ale chtěli hledat vady za každou cenu.
Italům se povedlo stvořit sympatické album, které fanoušky žánru bude bavit. Osobně oceňuji snahu udržet nekomplikované skladatelství (jinými slovy nevnášet do hry něco jako progresivní art), dále absenci mužského harshe, a nakonec rozumnou čtyřicetiminutovou stopáž. Slušná práce.
|
