Gotika, black metal nebo doom metal jsou žánry, které jsou doma v Evropě, ale hrají se všude možně. Tyká si s nimi i kapela z USA Plague Of Stars. Její existence sahá až k roku 2012, od té doby stihla vydat pouhé tři desky, včetně aktuální "Extinction". Plague Of Stars si dávají na čas, ale pokud je to kvůli pečlivosti, pak je můžeme pochválit.
Po krátkém intru vás kapela zdrtí energií v songu „Vain“, riffy jsou důrazné stejně jako bicí. Trocha gotiky, trocha thrashe a extrémního metalu, nad tím se vznáší ženský hlas zpěvačky Liz. Je hodně výrazná a pro tvrdou hudbu vhodná. Někdy až přespříliš řve a bude záležet, jak vám bude její hlas příjemný. Jedná se o čistý zpěv, který střídá epické momenty s agresivnějšími. „Gods Of Old“ začne zběsilou rychlostí, black metalovými riffy a Liziným hlasitým projevem. Blast beaty drtí a čistý zpěv se k nim hodí. Song je pořádný fofr a uspokojí především vyznavače extrémního metalu. Zaslechnete i špetku growlu. „False Reality“ nabídne rovněž tvrdé a rychlé pasáže, ale mnohem více se pouští do gotických vod. Atmosféra je povedená, Lizin zpěv však nejpozději zde působí monotónně.
Změnu přinese titulní „Extinction“, která má složitější strukturu a dokáže překvapit díky změnám v rychlosti. Kromě Liz zaslechnete opět growl a hostující zpěvačku Melissu Ferlaak (Asma Daeva). „Sentinels“ i „Shift“ se vrací k drsnějšímu projevu. Zejména „Sentinels“ nepostrádá pořádnou metalovou syrovost. Bohužel stále chybí vyloženě parádní moment nebo melodie, která by se usadila v hlavě. A to je problém celého alba. Vlastně pouze profrčí ušima a zmizí. A nezmění to ani závěrečná desetiminutová „Akelarre“, která nabídne zajímavé nápady a stopáž si umí obhájit, jenže je pouze dobrá, nikoliv skvělá.
„Extinction“ je velmi dobře zahrané album. Zvuk je na jednu stranu sice syrový a metalově hrubý, ale zároveň máte neustále pocit, že by mohl být od dost lepší, čitelnější. Zpěvačka Liz je dračice, ale mně osobně bohužel neuchvátila. Zvládá výšky, metalovou energii a snaží se o emoce. Jenže mě prostě přijde, že je monotónní a její hlas není zrovna příjemný.
Deska je poměrně pestrá, od blacku, přes gotiku, thrash až k symfoničnosti. Nahrávce chybí hit či alespoň pasáže, které by utkvěly v paměti. „Extinction“ je fajn deska, ale to znamená pouhý průměr.
|