Jak vidno na první pohled, Ukrajinci Reabilitator pořádně tlačí na pilu. Jako by nestačilo, že jejich logo i cover motiv nové desky na sto honů zavánějí stylovým old schoolem, zvolila parta kolem aktivního maníka s přezdívkou Prasolov extrémně doslovný titul "Fucking Thrasher". Pokud by mi bylo nějakých dvacet let, asi bych byl z podobného názvosloví víc na větvi, na druhou stranu ani teď nemám problém stylizovat se do role fanouška, pro kterého je thrash metal čistokrevný zákon. K tomu mi ale tvorba Ukrajinců zase tolik pádných důvodů nedává...
Jasno je hned po prvních taktech. Energická a intenzivní masáž, ve které trio hudebníků nemá spočinutí. Jasné cílení na fanoušky nejranějšího období žánru, kdy se šlo přímo na věc, skladby byly až do poslední noty natlakované riffovými gejzíry a hlavně rychlostí. K tomu Ukrajinci přihazují texty, ve kterých si to - celkem pochopitelně - vyřizují s psychopatem, který napadl jejich zemi, což dodává agresivní hudební podstatě další rozměr. Zběsilá umanutost jedenáctky nových skladeb je na jednu stranu velmi sympatická, netrvá však dlouho, aby se z dané přednosti stala téměř stejně výrazná slabina.
I přes neustálou aktivitu hudebníků nelze napsat, že by songy byly něčím extra zajímavé, což jde z velké části na vrub nepříjemně syntetickému zvuku (bicí se zbytkem moc nekamarádí) nebo přespříliš uřvanému frontmanovi. Ku prospěchu je v tomto ohledu účast několika pěveckých hostů, z nichž se nejlépe poslouchá týpek zvaný Warwar. Ani to ale nakonec nepomůže v postupném přehlcení slyšené metalové materie, jelikož i v thrashi platí, že čeho je moc, toho je příliš. Kapela se pyšní tím, že album vzniklo principem DIY (tedy něco jako "udělej si sám"), nemůžu se ale zbavit pocitu, že v tomto případě by někdo další - minimálně zkušený producent - byl vyloženě ku prospěchu věci.
|
