"Hudba německé kapely občas velmi silně evokuje známější interprety, zároveň je ale schopna tuto vykutálenost podepřít takovou porcí vášně a dobrého maskovacího talentu, že jí to musím chtě nechtě odpustit." V duchu věty pocházející z hodnocení předešlé řadovky Terry Atlanticy se nesly i recenze na zbývající studiovky kapely. Při popisu čtvrtého zápisu s titulem "Oceans" již ale podobnou velkorysost nenacházím. Němci tentokrát jedou na poloviční mód, a tak jsou dříve snadno snesitelné slabiny najednou daleko zřetelnější a méně akceptovatelné.
Prostřednictvím malůvky na obalu se opět ocitáme v centru oceánu, prostřednictvím hudby zase uvnitř těch nejohranějších klišé. Parta kolem powermetalového "nerda" Tristana Harderse jakoby při komponování obtahovala tvary z třikrát propsaného skicáku, a neviditelné linky dotvořila genericky krátkým tahem. Alespoň takový pocit vzbuzuje tuctový úvodní kousek "Back to the Sea", a ještě méně zábavnější folková stopa "Hoist the Sail". Náladu trochu pozvedne píseň "Caribbean Shores", a to díky svižnější energii a sympaticky hravému symfo motivu, stejně tak zaujme rychlík "Turn of the Tide".
Po dvojici nevýrazných tracků "Through the Water and the Waves" a "Where My Brothers Await" se dočkáme obstojné "Land of Submarines" a osvěžující položky "Raven in the Dark". Zvlášť oceňuji nápaditou ústřední vyhrávku a krásně vyklenutý sólový trylek. Na skutečný potenciál kapely upozorní závěrečná desetiminutovka "Oceans of Eternity" s metalovou úpravou klasických vět a funkčně budovaným napětím, které nás dovede až k vrcholné finální sekvenci, v níž figurují vzdušné, chtělo by se napsat uhlířovsky pohádkové melodie.
Problém dobrých skladeb je v tom, že řada ploch, které v nich uslyšíme, zní velmi povědomě. Vzhledem k tomuto faktu, ale také slabšímu zvuku a méně nápaditému skladatelství se zároveň obnažuje pomyslně nejzásadnější neduh, kterým je zpěv. Specifický odstín Hardersova hlasu potřebuje jistotu dobré muziky v zádech, sám o sobě nedokáže utáhnout v podstatě nic (zvlášť to vynikne v porovnání s charismatickým projevem Pieta Sielcka, jenž si na albu zahostoval). Při sečtení všech nedostatků je jasné, že nám Němci naservírovali své doposud nejslabší album.
|