Při studování metalografie Richarda Anderssona se brzy ukázalo, že s tímto švédským kapelníkem nebylo snadné vyjít. Ríša dělal čistky už v době první party Majestic, a také v případě druhého spolku Time Requiem došlo na rychlou obměnu. Andersson byl perfekcionista s nemalým egem, který měl specifickou vizi a nesnesl vedle sebe slabší řemeslníky (že by se i v tomto ohledu nechal inspirovat u svého velkého vzoru Malmsteena?). Na druhou stranu právě to mohlo zaručovat přísun vypiplaných a umělecky hodnotných alb. Tedy alespoň teoreticky...
Druhá řadovka Time Requiem (s obměněnou rytmickou sekcí) není marná. Nápaditost debutové desky ovšem částečně vyprchala a dvojka oproti ní působí unaveně. Materiál k soustředěnému poslechu se ale pořád najde, navíc došlo ke zlepšení na poli zvukové produkce. Úvodní kousek "Reflections" symbolizuje temně zastřená atmosférická aura i kontrastně zrychlený refrén, zaskočí pouze zahaprování zpěvu Apolla Papathanasia, na albu nikoli ojedinělé. Je s podivem, že nedokonalé vokální momenty nechal perfekcionista Andersson projít až na finální verzi díla. Téměř 12minutová titulní stopa vejde po krátkém hororovém intru do komplexního bludiště, ze kterého nás k východu nasměruje pěkný chorus a pestré, takřka art rockové instrumentální čeření.
"Dreams of Tomorrow" zaujme přítomností kytarového sóla, speedová "Attar of Roses" neoklasickými gejzíry, "Definition of Insanity" naopak podráždí dalšími výkyvy zpěvu a slabým refrénem. "Quest of a Million Souls" nabídne chorus, který se pohybuje podle Švédova často používaného, ale vždy atraktivního mustru. Stejně tak tempově agilní "Hidden Memories", ve které krom refrénu výrazněji klapne i přitažlivost sólové plochy.
Album "The Inner Circle of Reality" není špatné, nutno však zmínit, že před vznikem této desky založil skandinávský hudebník projekt s názvem Space Odyssey. Pokud bychom chtěli srovnat debut Vesmírné odysey s dvojkou Time Requiem, pak to pro dnes hodnocený zápis nebude vítězný mač. Jako by si Andersson lepší nápady nechal stranou pro nově vybudovanou skupinu, a formace Time Requiem kvůli tomu lehce ostrouhala. Nejdůležitější ale je, že přísun výjimečných skladeb přerušen nebyl, jen je bylo nutné hledat pod jinou adresou.
|