Co může znamenat název Memories of Old? Doufám, že tím kapelník Billy Jeffs nemyslí svůj bezmála čtyřicetiletý věk, protože to už bych se musel nejenom já, ale také většina naší redakce řadit mezi fosílie. Víc by se mi líbila domněnka o návratu ke zlaté (symfo) power speedové vlně, ke které se britský spolek otevřeně hlásí. Ať je to, jak chce, pravdou zůstává, že debutový zápis "The Zeramin Game" byl velmi obstojným žánrovým příspěvkem. Jenže od té doby uplynulo pět let, uvnitř kapely proběhly lidské šachy a najednou je vše o poznání jiné...
Zatímco minule stál za mikrofonem spolehlivý Tommy Johansson, při tvorbě desky "Never Stop Believing" Billy Jeffs sáhl po Noahu Simmonsovi. To je vzrůstající pěvecká hvězdička, jejíž charakteristické zabarvení hlasu lze přirovnat k Christianu Erikssonovi (ex-Twilight Force). Nedosahuje ovšem výše jeho přirozeného talentu, technika je více upracovaná a nedostatky více slyšitelné. V úvodní titulce se např. v nejvyšších polohách stává mírně upištěným, v navazující stopě "Guardians of the Kingdom" mu zase nesedí hluboká poloha. Jinak obě skladby patří mezi obstojné stylové kousky, první potěší speedovým tempem (zvlášť když brzy zjistíme, že tento pohon nepatří mezi hlavní volbu kapely) a komplexním přístupem, druhý pobaví sugestivně pochodovou náladou.
Pozitiv je víc. Album je výborně odvedeno po řemeslné stránce (většinu nástrojů nahrál Billy Jeffs), včetně zvukové produkce od Alessia Garavella. Nakonec i americký zpěvák podává celkem slušný výkon. Většina skladeb rovněž překvapí neinvazivním přístupem. To je svým způsobem sympatické, na druhou stranu - a zde už se dostáváme k propírání negativ - je onoho klidu přespříliš. Pokud se poweru týká, pak jde o jeho nejjemnější verzi, na albu ale probíhají i čistě heavy metalové pasáže a občas máme pocit, že jsme si pustili nějakou hard rockovou partu. K tomu inklinace k navození vánoční atmosféry ve stylu Johanssonovy Majestiky a člověk už jenom čeká na moment, kdy z repráků vyjede Santa Claus se svými soby.
A to jsme ještě nenaťukli to nejhorší. Na desce figuruje skladba, která nese název kapely, a jako taková by měla být výstavním kompozičním kouskem, něčím, co posluchače udeří přímo na solar. Není tomu tak, song "Memories of Old" je nejhorším momentem díla, zejména refrén s ubíjejícím deklamováním titulu skladby odpuzuje sluch jako točená limonáda kořalu. K dovršení všeho vstupní melodie písně "End of the Tunnel" vykrade "Hunting High and Low" od Stratovarius a "Journey to the Stars" přijde se zvukem kytar nerozpoznatelným od tvorby Tierry Santy (úplně zbytečně, protože jinak jde o dobrý - na albu zrejmě nejlepší - song). Druhý zápis Memories of Old není zlý, na rozdíl od debutu ale nenabízí jedinou pamětihodnou kompozici, v zásadě postrádá vlastní autorský názor a kupředu plyne neurputně sluníčkovým tempem. Tak sluníčkovým, že se vám u něj možná bude chtít chvílemi spát.
|