Severská mytologie je nevyčerpatelným zdrojem inspirace nejen pro skandinávské kapely. Její příběhy do textů zapracovávají formace z celého světa, české kapely nevyjímaje. Jednou z takových je brněnské folk metalové těleso Wolfarian, které po šestileté studiové odmlce přichází s třetí řadovou deskou „Vegr“.
Skočné opilecké halekačky a přímočaré hudební postupy od osmičlenné smečky nečekejte. Wolfarian ve svém pojetí folk metalu sází na epičnost a temnou energii. Jejich propracované melodie, opírající se o zvuk houslí a flétny, působí povětšinou melancholicky a rozhodně nefungují na první dobrou, ale potřebují čas, aby mohly v uších posluchačů dozrát. Přesto se najde pár výjimek v podobě veselejších a posluchačsky přístupnějších okamžiků. Jedním z typických znaků hudby Wolfarian je střídání jemného čistého ženského vokálu a hrubého mužského growlingu. Dvojice vokalistů (Hana Hrubešová a Karel Peltán) dostávají na desce přibližně stejně prostoru a pěvecké party si navzájem předávají jak štafetový kolik.
Kvalita jednotlivých skladeb je vyrovnaná, díky tomu působí album uceleně, přesto se dá vypíchnout pár výraznějších momentů. Mezi ty patří refrén polobalady „Freya´s Tears“ s něžně procítěným ženským vokálem. Na o poznání veselejší notu zahraje chytlavá záležitost „Ratatoskr“. Refrén písně „Gjallarhorn“ pro změnu zaujme chytře napsanými vokálními linkami, ve kterých se oba ústřední hlasy kapely skvěle doplňují a prolínají. Na kombinaci agresivní sloky a melodického refrénu sází klipovka „Helheim“, která je výstižnou ukázkou barvitosti hudby Wolfarian.
Třetí řadové album Wolfarian ukazuje, že i v našich končinách může vzniknout zajímavá folk metalová nahrávka s pestrým nástrojovým zastoupením a s odkazy na severskou mytologii. Vzhledem k faktu, že je celá deska nazpívaná v angličtině, dá se předpokládat, že má kapela také zahraniční ambice. Nicméně musím konstatovat, že do světové folk metalové špičky (vlivem silné konkurence) albu „Vegr“ ještě kousek chybí.
|