Myslím, že samotná kapela bude brzy doslova alergická na slovo death. Vsadím totiž svoje sandále, že se neobjevil článek, kde by toto slovo nebylo nejčastěji používaným pojmem (a to nemyslím kvůli názvu alba nebo skladby). A jaké k tomu mám důvody? Pusťte si jejich novinkové CD „Nine Shapes Of Death“ a pak nějaké album od kapely DEATH. Jste doma? MNICH je další ze zástupu kapel, co se snaží k nejgeniálnější death metalové bandě přiblížit. Osobně v tom nevidím žádnou chybu. DEATH už nikdy žádnou placku nevydají, tak proč by se měly hanit kapely, které se snaží v odkazu Chucka Schuldinera pokračovat? Já si vždycky s chutí podobné desky poslechnu. Velkým plusem poté jest, když kapela evidentně umí, což o právě probíraných MNICH platí s naprostou jistotou.
Nahrávka „Nine Shapes Of Death“ mé uši pohladila hned při prvním ohmatání. Těžko říci, jestli se pokračuje přesně tam, kde samotný mistr skončil, ale minimálně od desky „Symbolic“ ano. Co tedy posluchače čeká? Naprosto úchvatně progresivní metalová nahrávka. Už v dobách DEATH novináři polemizovali, jestli se vůbec jedná o death metal. Já bych jen doporučil, aby na podobné nahrávky hned neházeli metaloví fanoušci hlínu jen kvůli tomu, že má v hlavičce napsaný styl death metal. Občas je to dost zavádějící. Chce si to jen rozšířit obzory a věřím, že kdejaký maniak do heavy metalu (hlavně do toho progresivnějšího) by si „Nine Shapes Of Death“ určitě užil. Páni muzikanti totiž evidentně umí a snaží se to dokázat, jak nejvíc to jde. Deska je plná krkolomných vyhrávek, silných melodií, skvělých rytmických výpadů a hlavně narvaná riffy. Některým partám v pohodě vystačí nápady, které mají MNICH v jedné písničce, na celou desku.
Poslouchá se to skvěle. Podobné kapely mi vždycky udělají radost, i když to někteří chytráci mohou poslat do kopru, že se nejedná o nic originální. Výborná práce! Jenom ta předělávka „Crystal Mountain“ na konci mi trošku hapruje. Kluci se sice snaží, ale nějak to nefunguje. Toho bych se příště vyvaroval. Ale což, jeden cover dojem nezkazí.
|
