Pro příznivce metalu byl tento den stvořen. Do pražského klubu Rock Café se sjely kapely extrémních žánrů, aby rozjitřily pochmurnou podzimní náladu.
Jako první se představili mladí hudebníci MINDWORK, kteří velmi silně navazují na odkaz Chucka Schuldinera a jeho Death. Nejsou však jen pouhá kopírka, do své performace dávají i něco navíc, což nadmíru kvituji! Poloprázdný sál byl zaplněn táhlými i rychlejšími deathovými melodiemi, kluci zařadili i jednu instrumentální skladbu plnou rozmanitosti a vyzrálosti. I kdyby celý večer stál za nic, tak už teď jsem byla spokojena. Velmi silný začátek.
Na metalcorové PROXIMITY jsem se připravila, poslechla jsem si jejich ukázky z dema, které mě ale vůbec nenadchly. Jejich živé vystoupení můj názor jen utvrdilo. Víceméně čistý vokál působil nejistě, nepříjemným dojmem. Celkově jsem postrádala nějakou kompaktnost a originalitu. Hardcorový podklad prolnutý s metalem nepřinesl nářez, který byl očekáván. V poslední skladbě mne však vokalista potěšil svým šíleným řevem. Kdyby jej využíval neustále, myslím, že by to velmi posílilo celou tvorbu.
GODDAMED X, naši jižní sousedé, přijeli na lodi jménem thrash/death, na přídi s aktuálním albem The Art Of Closing Eyes. Jejich oldschoolové podání bylo fantastické. Energické vystoupení spojovalo rychlost thrashe s deathovými, občas pomalejšími pasážemi. Rakušané dokázali, že ve svém oboru jsou opravdoví mistři. Divoké vystoupení rozpumpovalo zlehka zaplňující se sál.
Trhovosvinenští MATER MOSTIFERA nám ukázali velmi melodický black metal. Kapela dodržuje všechny atributy tohoto žánru, rychlé kytary, vřískot, klávesový podklad... Nepřináší však nic nového či převratného, prostě průměrný black metal.
RETURN TO INNOCENCE přijeli v z Mladé Boleslavi v plné síle a s novým albem Sal Lunae. Jejich neobvyklé spojení deathu a doomu mělo vzezření zajímavé, mne však nic neřeklo. Byla slyšet spíše zvuková koule, nevím, zda to byl záměr či jen nedopatření. Velmi mne zaujaly a potěšily klávesové aranže, vlastně celý nasamplovaný poklad.
Moravské ROOT si pravidelně dopuji tak 3x za rok a vždy jsem se svou dávkou nesmírně spokojena. Metalová legenda, kterou není třeba představovat, opět nezklamala a předvedla průřez celou tvorbou, od nejstarších "šlágrů" až po skladby novější. Zřejmě z důvodu personálních změn (Evil s kytarou, nový bubeník) nebyly zahrány kousky z nového alba Daemon Viam Invenient, které je naprosto luxusní záležitostí.
PANDEMIA z Chebu předvedla svůj klasický, v dnešní době velmi oblíbený death. Ten však není absolutně můj šálek kávy, proto nejsem schopna nějak posoudit jejich ne/kvalitu. Z mého hlediska se jednalo o stejně znějící nezajímavou smršť.
Kdo trpělivě vydržel, dočkal se v časných ranních hodinách formace FORGOTTEN SILENCE. V komornější atmosféře se publiku dostalo výborné hráčské umění, jakýsi šestý smysl pro hudbu. Spojení progresse, doomu, rocku, to je naprosto kvalitní kombinace. ,,Forgottni" ukázali jak skladby nové, tak zavzpomínali na časy staré a zahráli i kousky z alba Thots a Senyaan. Jako hosté se představili Jiřík z Animé (kytara) a Chymus z kapely Isacaarum (vokál). Celé vstoupení bylo geniálním zakončením celého festivalu, každý fajnšmekr dostal to, co si zasloužil. Studenou sprchou však byla poslední skladba, jednalo se o cover od jakési kanandské kapely. Jiřík z Animé se chopil mikrofonu, což nebyl moc šťastný nápad. Jeho nestabilní nepříjemný vokál a celkový projev rozhodně nebyl určený publiku Forgotten Silence.
Celkový zážitek z tohoto podzimního festivalu byl velice příjemný. Těším se na nějaký další Dawn Of Innocence Fest.
|
