Bomba! Další deska výborných YGGDRASIL! Jo, měl jsem radost, když se mi tento kotouček dostal do ruky. Jenomže, hned záhy jsem pochopil, že se asi poměrně dost pletu. YGGDRASIL není název kapely, ale název desky! No jo, stane se...
Doom metal mám moc rád. Když ale u nějaké kapely objevím ještě přidané slovo „funeral“, začínám se trošku bát. A mé obavy byly na místě i tentokrát. GRIVF tvoří podle všeho pouze jeden maník, což není v dnešní době nic divného, ale někdo mu mohl přeci jenom vysvětlit, že na samotné kytaře, která neoplývá zrovna nijak závratnými nápady, člověk desku stavět nemůže. 55 minut, pět skladeb. 55 minut těžké nudy. Hodně těžké nudy. Invence? Zapomeňte! Vyvrcholení? Slyším větší v úvodní znělce legendární německé komedie Josefine Mutzenbacher. „Yggdrasil“ se snaží budovat zajímavou atmosféru, ale již základy jsou hodně vratké. Stačilo by přitom, aby se přidaly alespoň bicí. Dojem by byl hned o trošku lepší. Proč je kytara neustále tak nabustřená? Doporučuji si pustit staré dobré BATHORY nebo třeba i našince ROOT. Takhle se buduje správná barevnost! Někdo může namítnout, že stačí zavřít oči, poslouchat a nechat pracovat fantazii. Nesouhlasím, kde nic není, dává i fantazie pěknou fušku. Vždyť i ona potřebuje nakopnout. Nechci hanit, nemám to ve zvyku. Věřím, že „Yggdrasil“ si několik nadšenců získá, ale nic víc než naprostá okrajovka to není, ostatně, možná o to „kapele“ jde.
Hodně často si říkám, co všechno ve světě dokáží vydavatelství vydat. Experti jsou na to hlavně sousedé z Německa. Něco takového by v České republice neprošlo. Deska je moc pěkně zpracovaná graficky, ale tím to všechno končí.
|
