Moje ohlédnutí nad právě uplynulým rokem tentokrát vedle obvyklých podezřelých přineslo věci, které překvapily i mě samotnou. Ve srovnání s předchozími bilancemi bylo ale rozhodování nad pořadím nečekaně bezbolestné, i přesto, že byl rok 2018 znovu tak plodný. Až po dokončení celého seznamu jsem si všimla, že se mi nějakou náhodou na prvních čtyřech příčkách seřadily švédské kapely. Nebyl to úmysl. Já to říkám pořád, že v téhle zemi musí být něco ve vodě, jinak si prostě tu koncentraci talentu nedokážu vysvětlit. ..
Dánové Manticora jsou zástupci temně progového undergroundu a kapela, které se dlouhodobě nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužila. Na scéně působí už přes dvacet let a aktuální deska je jejich osmým zářezem – a ať už čirou náhodou či nikoli, od vydání předchozí „Safe“ uběhlo osm let. Od poslední desky zbyla ze sestavy vlastně jenom kostra – zůstali pouze frontman Lars F. Larsen se svým bratrem, kytaristou Kristianem H. Larsenem. ..
Třetí album s Tommym Karevikem za mikrofonem by se v podstatě dalo charakterizovat jednou větou: Povedená, řemeslně perfektně zvládnutá deska, která se poslouchá naprosto skvěle, i přesto, že je vlastně dlouhou řadou drobných zklamání. Ono totiž není žádný med být tak skvělou kapelou, jakou Kamelot bez debat jsou. Protože to s sebou automaticky přináší určitá očekávání. A tady pak nestačí hrát na jistotu (jakkoli je jejich „jistota“ pořád o třídu lepší, než top forma většiny žánrových kolegů). ..
Eldritch jsou takový nenápadný černý kůň italské scény. Je to kapela, která v podstatě tiše a v ústraní pravidelně zásobuje své fanoušky kvalitním materiálem už od roku 1991 a letošní „Cracksleep“ je jejich jedenáctým zářezem v diskografii. Osobně si na ně při výběru muziky na poslech vzpomenu jen výjimečně, ale když už na ně dojde, vždycky mě překvapí, jak jejich desky ani po letech neztrácí na svěžesti. A úplně pokaždé mě zaskočí, když se nečekaně objeví další novinka. ..
Uplynulý rok 2017 byl z hudebního hlediska naprosto senzační. Přinesl mi možnost začít znovu častěji chodit na koncerty, nebyl skoupý na nové objevy a vyšla velmi silná alba od mých oblíbenců. První desítka alb tak tentokrát vlastně neskrývá ani jedno překvapení – až na to, jak dopadl souboj na úplném vrcholu. Poslední dobou dělím svoji posluchačskou pozornost až na vzácné výjimky prakticky pouze mezi prog a AOR a jsou to tak právě tyto dva žánry,..
Novinkové album britských progressivců přichází tří roky od poledního zářezu „For the Journey“. V roce 2015 vyšlo živé dvojalbum „European Journey“, přinášející fanouškům ochutnávku z turné na podporu desky. Opravdu velké věci se ale začaly dít až s nástupem roku 2017. V únoru oznámil svůj odchod z kapely Pete Morten s odůvodněním, že se chce soustředit na vlastní projekty a kapela tak po druhé ve své kariéře zredukovala počet členů na pět, ..
Za dobu od vydání „Dead Reckoning“ se toho v Threshold stalo hodně. Kapelu opustil Mac McDermott a o jeho místo v kapele se přihlásili oba bývalí zpěváci. Jak Damian Wilson, tak Glynn Morgan, který nazpíval druhou řadovku „Psychedelicatessen“. A protože už víme, že přísloví o tom, že nevkročíš dvakrát do stejné řeky, těmhle pánům vůbec nic neříká, padla volba na prvního jmenovaného a kapela do té řeky tak s naprostým klidem hupsla potřetí...
V roce 2006 opustili Threshold svůj dlouholetý label InsideOut Music a přešli k Nuclear Blastu, kterému se o rok později odvděčili za důvěru vydáním své doposavad komerčně nejúspěšnější nahrávky. Těsně před nahráním alba opustil sestavu jeden ze zakládajících členů, kytarista Nick Midson, a kapela se rozhodla pokračovat pouze s pěti členy. „Dead Reckoning“ je také posledním albem kapely, na kterém stál za mikrofonem Mac McDermott ..
V roce 2004 vydali Threshold album, které se svým způsobem dá považovat za poslední z „klasické“ éry. Samozřejmě, pokud si budeme pod tímhle označením představovat desky s Macem za mikrofonem, je to až následující „Dead Reckoning“. Pomyslnou čáru ovšem můžeme naznačit i zde, protože „Subsurface“ je mezníkem hned v několika ohledech. Především je to poslední album u společnosti InsideOut Music, které kapele vyneslo následnou smlouvu u Nuclear Blastu ..
Už v září následujícího roku po vydání „Hypothetical“ přišla kapela s jeho nástupcem a to mezitím ještě stihli vydat živý záznam „Concert in Paris“. A poprvé v historii Threshold zůstala sestava úplně stejná, jako na předchozím albu. Vydržet to ale nemělo, protože „Critical Mass“ bylo posledním počinem pro basáka Jona Jearyho, jednoho ze zakládajících členů a hlavních autorů kapely. ..
Na páté studiové album, první pod hlavičkou nahrávací firmy InsideOut Music, si museli fanoušci počkat tři roky. Jenže se stalo neuvěřitelné – poprvé v historii zůstává za mikrofonem zpěvák, který nazpíval předchozí album. Změny v sestavě byly ale pro Threshold v jejich začátcích zřejmě něco jako palivo (a nebo prostě jenom měli neutuchající smůlu), takže ačkoli Mac McDermott zůstává, odchází po dvou albech Mark Heaney. Na uvolněnou bubenickou stoličku dosedá Joanne James a konečně láme prokletí nedlouhé životnosti bubeníků Threshold..
Čtvrté album Threshold a situace s Damianem Wilsonem se opakuje. Oficiální prohlášení opět stroze říká, že nebyl k dispozici pro práci ve studiu. Přestože dosavadní formule by diktovala, aby se do kapely vrátil Glynn Morgan, místo toho se na pěveckém postu objevuje nové jméno a kapela s další změnou v sestavě ani nezakolísá. Nová deska vychází už v lednu následujícího roku a poprvé je nám představen Andrew "Mac" McDermott. ..
Nehledě na to, jaký úspěch měla u fanoušků druhá deska „Psychedelicatessen“ a jak skvělý výkon na ní Glynn Morgan předvedl, před nahráváním třetího alba byl post zpěváka prázdný. Opět. Kapela se rozhodla nepouštět do neznámých vod a raději znovu oslovila Damiana Wilsona. A ten překvapivě nabídku přijal. Během své čtyřleté nepřítomnosti stihl Wilson vydat dvě alba s kapelou Landmarq a po jeho návratu zřejmě všichni předpokládali, ..
Trvalo pouhý rok, než Threshold přišli s následovníkem svého debutu. A to i přesto, že kapela po cestě vytratila dva členy. Odchod bubeníka Tonyho Grinhama ovšem vůbec nebyl srovnatelný s ránou, kterou kapela utrpěla, když přišla Damiana Wilsona, poté, co tak okouzloval svými vokály na prvním albu. Oficiálním prohlášením až do dnešního dne zůstává, že Wilson jednoduše nebyl schopen se po vydání debutu připojit k následujícímu turné...
Threshold jsou stálicí na progové scéně. Bezpochyby jsou nejlepší kapelou ve svém žánru pocházející z Velké Británie. A jsou další z řady kapel, které poprávu náleží mnohem více pozornosti, než se jí ve skutečnosti dostává. A také proto byli perfektními kandidáty, když jsem přemýšlela, do jakého seriálu se tentokrát pustit. Tihle pánové vždycky patřili mezi moje favority, hlavně kvůli tomu, že jejich sofistikovaná hudba, metal pro pokročilé, chcete-li, ..
Pokud máte chuť pátrat po čerstvých talentech v progovém žánru, italská scéna se posledních pár let zdá být velmi úrodným místem. Právě odtud se jedna za druhou vynořují nové kapely a je až zarážející, jak vyzrále většina z nich zní, i když se mnohokrát jejich členové nemohou ve svém profesním životopise pochlubit ničím významným. Přesně do téhle kategorie spadají Avelion, nový spolek z Parmy, který letos vydal své debutové album. ..|
Dnes je 7.11.2025, svátek má Saskie
|
| Autor Ray |
Redaktorská bilance roku 2018 – Ray
|
[16.01.2019] |
MANTICORA – To Kill to Live to Kill
|
[10.08.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.07.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2017 (Ray)
|
[24.01.2018] |
THRESHOLD – Legends of the Shires
|
[11.01.2018] [hodnocení: 10/10] |
|
[04.01.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[28.12.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[21.12.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[14.12.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[07.12.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.11.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[23.11.2017] [hodnocení: 8/10] |
THRESHOLD – Psychedelicatessen
|
[16.11.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[09.11.2017] [hodnocení: 9/10] |
AVELION – Illusion of Transparency
|
[06.09.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
..více |
[22.08.2017] |