Norským progressivcům se předchozí deskou „Nine“ podařilo rozdělit svoje fandy na dva tábory. Zatímco první skupina zamačkávala slzu kvůli ústupu od stylu a smutnila po časech „The 1st Chapter“ a „Isolate“, druhá plnými doušky nasávala originální dílo, které kapela dokázala vytvořit. Po čtyřech letech bylo tedy „Havoc“ na progové scéně očekáváno s napětím. Přiznejme si hned zkraje, že dílo není tak silné jako „Nine“ – to samé se ale popravdě dá říct a velmi vysokém procentu alb. ..
Brainstorm budou vždycky Brainstorm, i kdyby se zbytek světa stavěl na hlavu. Můžete si skoro s jistotu vsadit, že do dvou let tu budeme mít další album, že kapela nikdy výrazně neuhne ze svého zaběhnutého stylu (jedenáct „pravověrných“ desek budiž toho jasným důkazem), že při show bude kapela vždycky převážně vsázet na osvědčené hity a že pokud jejich koncert budete chtít vidět, bude to většinou na turné s Primal Fear. Další jistota jsou pak vokály. ..
Šest osvědčených jmen, u kterých se splnila má vysoká očekávání a čtyři velice příjemná překvapení z nečekaných směrů. Tak dopadla moje bilance minulého roku, který byl pro mě pořád ve znamení přizpůsobování se životu v nové zemi, nedostatku času a naprostého nedostatku koncertů. Proto jsem se tentokrát zaměřila pouze na alba a ještě k tomu poněkud ve zkratce. Nakonec, říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat a já posledních pár krutých dní silně souhlasím...
Když to posledně byli nemrtví jednorožci, proč by to tentokrát nemohli být vesmírný král goblinů a astrální trpaslíci z Aberdeenu. Gloryhammer, za kterými stojí Chris Bowes z Alestorm, a kteří byli od začátku nahlíženi jako takový sranda-projekt, nabírají od vydání prvního alba fanoušky závratnou rychlostí a s kvalitou své tvorby ukazují prostředníček velké spoustě epických symfo kapel, které se berou smrtelně vážně. ..
Whatrock je kapela z Jaroměře, která byla pro mě, a dovolím si říct i pro většinu pozorovatelů české scény, doteď naprosto neznámá. A to i přesto, že obrysy začalo uskupení získávat už v roce 2006 během školních let zakládajících členů. Současná sestava v čele se zpěvačkou Zdeňkou Pozůstalovou je pohromadě od roku 2012 a o rok později se objevuje jejich první vydané EP „Led a slzy“. Whatrock při plnohodnotném nástupu na scénu očividně neztrácí čas..
Tak Kamelot jsou znovu tu s novým albem, což je samo o sobě v mém žebříčku událostí roku. Jedenáctá položka jejich diskografie je zároveň druhým počinem s „nováčkem“ za mikrofonem, což nám myslím dává dostatečný odstup, abychom účinkování švédského hasiče Tommyho Karevika zhodnotili. Dnes už je nad slunce jasné, jak moc se tahle výměna zpěváků povedla. Jakkoli skeptičtí byli fanoušci po odchodu Roye Khana..
Doba, kdy měl člověk pocit, že je Jorn Lande snad na každé druhé desce, je naštěstí pryč (teď ho na téhle pozici vystřídal Fabio Lione). Landeho hlas jsem sice vždycky měla ráda, ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Navíc mi vždycky nejvíc seděl ve věcech, které tvořil s Beyond Twilight nebo Masterplan. Na tento styl ovšem on sám očividně zanevřel a v poslední době se soustředil především na svá sólová alba, která, slušně řečeno, začala zapadat čím dál hlouběji do zoufalé nudy. ..
Celých pět let tentokrát trvalo perfekcionistovi Hansimu a jeho bandě doručit svým fanouškům následovníka extrémně povedeného „At the Edge of Time“, po kterém někteří z fanoušků začali větřit návrat formy z 90. let. Hned na úvod je třeba říct, že „Beyond the Red Mirror“ navazuje přesně tam, kde nás kapela posledně opustila, ačkoli ve výsledku předchozí počin nepřekonává. Strážci se posledními dvěma deskami vrátili k pompéznímu stylu, ale zároveň nezapomněli vše namíchat..
Tahle prozatím docela nenápadná kapela z hlavního města Švédska mě zaujala už při vydání jejich debutového alba „Mountain“. Existuje totiž sice docela dost kapel, které mají ve svém středu talentovanou a charismatickou krásku, ale nestává se každý den, aby člověk narazil na frontwoman afrického původu. Ačkoli bylo jejich první album poněkud nízkonákladové a na jeho kvalitě se to bohužel podepsalo..
Tři roky pilovali NeonFly následníka svého debutu „Outshine the Sun“, se kterým si (s podporou pilného živého hraní) vybudovali na scéně výbornou startovní pozici. S tím samozřejmě přišel tlak dokázat, že velmi povedené první album dokážou alespoň vyrovnat, v lepším případě trumfnout. Že nic nebylo ponecháno náhodě, dokazuje už výběr Dennise Warda jako producenta...
Rok 2014 byl pro mě poněkud chaotický. Mezi závěrečnou snahou o univerzitní titul, stěhováním a nekonečným bojem se švédským byrokratickým systémem bohužel nezbylo na muziku tolik času, kolik bych si představovala. Což se týká především návštevy koncertů. Naštěstí uplynulý rok nebyl skoupý na kvalitní alba a vrchní desítka se sestavila skoro sama. Pojďme se tedy podívat, co mi udělalo radost: ..
„So I'm sad, time does not heal....“
Tak tohle je mi opravdu zajímavá kombinace. Jádro kapely (nebo projektu, to se asi ještě uvidí v budoucnu) tvoří dva ex členové Pretty Maids – kytarista Ricky Marx a basák Kenn Jackson a mikrofonu se ujal Jo Amore z francouzských Nightmare, jehož hlas nezaměníte s nikým jiným, i kdybyste se hodně snažili. Když dojde na takovouhle kaši, kde jsou hlavními přísadami rovnou dva členové kapely s výrazným stylem a tak výrazný zpěvák, mohl by se výsledek zdát velmi předvídatelným. ..
Dva roky práce nechala tahle dánská čtveřice na přípravách následovníka předchozího eponymního alba. Vydání „Horizons“ bylo původně naplánováno už na minulý rok a sama kapela omlouvá zpoždění tím, že jsou šílení perfekcionisté. Po poslechu desky to pánům opravdu věřím a rozhodně se nebojím říct, že se vyplatilo čekat. Pokud jste ještě s Anubis Gate neměli tu čest a líbí se vám ona poněkud chladnější a strojovější odnož melodického progu ve stylu Threshold nebo Andromeda, s jistou můžu tvrdit, že s touhle bandou neprohloupíte. ..
V roce 2009 kapela vydala další desku, od které jsem popravdě předem už nic nečekala. A to nejenom kvůli formě kapely, ale také kvůli samotnému tématu. Koncept má být o amerických vojácích, kteří zažili boje od 2. světové války dodnes. Především se pak soustředí na válku v Iráku. Tate kvůli tomu strávil několik let rozhovory s vojáky, v čele s jeho vlastím otcem, a sbíráním jejich osobních příběhů. No nezní vám to prostě extrémně americky? ..
Rok po vydání druhého dílu „Operation: Mindcrime“ měla kapela napilno. Rozhodla se vydat kompilační album největších hitů „Sign of Times“, a ještě na podzim téhož roku desáté řadové album, které se ovšem ukázalo být pouze albem coverů, nikoli vlastní tvorby. Nápad na vyšel ze hry „hádej riff“, kterou během zvukovek hráli kytaristé Wilton a Stone. Kapela se dohodla že každý člen vybere na nahrávku dvě skladby, na které nahrají cover ..
V téhle době to v Queensrÿche začínalo být opravdu divoké. Hned po turné „The Art of Live“ dostal padáka dlouholetý manažer kapely Lars Sorensen a na jeho místo nastoupila Tateova dcera Susan, která působila jako jeho asistent od roku 2001. Tate si z toho udělal pěkný rodinný podnik a jeho nadvláda tak byla úplná. V mezidobí stihl Michael Wilton sólo album pod hlavičkou kapely Soulbender a v roce 2004 oznámila kapela,..
Po dlouhých čtyřech letech, kdy kapela patrně sbírala energii a inspiraci a otřepávala se ze dvou neúspěšných alb, byl na jaře 2003 čas nastoupit do studia a stvořit nástupce „Q2K“. Z Queensrÿche se dočasně stal kvartet, ale v dubnu toho roku byla oznámena překvapivá novinka. Pro nahrávání alba se ke kapele zpátky přidal její bývalý hlavní mozek Chris DeGarmo. Ačkoli v tu chvíli nebylo jasné, jestli jako stálý člen,..
DeGarmo byl pryč a na jeho místo přišel kytarista, producent a dlouholetý přítel kapely Kelly Gray, který s Tatem působil už v jeho první kapele Myth. Dva roky po neúspěšném „Hear in the Now Frontier“ přišel následovník s pěkným obalem, pitomým názvem a ještě horší muzikou. Po krachu vydavatelské společnosti EMI přešla kapela pod záštitu Atlantic records a doufala u nich v úspěšný start. Bohužel, sázka na rádiový rock nevyšla ani náhodou. ..
„Tohle album zní, jako by se Geoff Tate přidal k U2 a skladby mu pomáhal psát někdo z Pearl Jam,“ prohlásil můj přítel při nuceném spoluposlechu „Hear in the Now Frontier“ pro tuto recenzi. A to aniž by věděl, že album bylo skutešně nahráno v domovském studiu druhé zmíněné kapely v Seattlu. Mixu šesté řadovky se ujal Toby Wright, který nedlouho předtím spolupracoval s Alice in Chains. ..
Od vydání předchozí desky „Empire“ uběhly dlouhé čtyři roky, než se kapela vrátila s nástupcem. Prodlení měly dozajista na svědomí především vyčerpání z předlouhého turné a osobní problémy, kterými členové kapely v té době procházeli. Mimo turné a vydání živých záznamů se Queensrÿche připomněli nahráním singlu „Real World“, který se objevil ve filmu „Poslední akční hrdina“. Při nahrávání „Promised Land“ se pak kapela uchýlila do izolovaného studia na ostrově San Juan...
„Jo, to je to album, na kterém je „Silent Lucidity“...“ Takhle nějak je bohužel i po tolika letech „Empire“ převážně vnímáno. Po dvou experimentálních albech přišel úspěch v podobě „Operation: Mindcrime“, kde kapela už mírně naznačovala, že ze středního proudu se jí úplně špatně nedělá. A hlavně, že tohle spojení v jejím případě opravdu funguje. Z mého pohledu bylo tedy „Empire“ dalším logickým krokem a produktem své doby...
Napsat opravdu kvalitní koncepční album je kumšt. Nejde totiž jen o to, spojit jednotlivé skladby příběhem, jde o celkovou atmosféru, propojenost jednotlivých skladeb a hodnotu příběhu (v tomto případě je mým kritériem otázka, jestli by se příběh dal přepracovat do knihy, nebo minimálně povídky, kterou bych chtěla číst). A jedním z nejlepších a nejčastěji zmiňovaných koncepčních alb je právě „Operation: Mindcrime“. Samozřejmě nelze tvrdit, že Queensrÿche jsou objeviteli tohoto stylu skládání...
Některé kapely a projekty jsou prostě divné. Když je slyšíte prvně, ťukáte si na čelo a říkáte si, že dneska je potřeba dělat něco opravdu ujetého, aby člověk vybočoval z davu „normálních“ kapel. Většina těhle věcí i po mnoha posleších prostě divná zůstane, ale je pár jmen, které za to opravdu stojí. Mezi moje nejoblíbenější podivíny patří třeba Američané Hammers of Misfortune nebo právě tento projekt Jupiter Society, za kterým stojí švédský klávesák Carl Westholm..
Když se mluví o zlaté éře Queensrÿche, na tohle album se většinou trochu neprávem zapomíná. Deska je jednoduše méně hitová a více progressivní, než její předchůdce... a místy, pravda, malinko divná. Osobně mám pocit, že by byla mnohem lépe přijata, kdyby vyšla až po „Operation: Mindcrime“. Když ale albu věnujeme svůj čas, vypluje napovrch, nakolik ve skutečnosti předběhlo svoji dobu, kolik nápadů přineslo a jak důležité bylo pro směřování kapely. ..
Správný seriál by měl vždy začít ranou historií kapely, ale já si v tomhle případě napřed neodpustím osobní odbočku. Můj první kontakt s Queensrÿche se uskutečnil v roce 2004. Pamětníci si možná vzpomenou, že na německém kanále VIVA+ tenkrát po večerech běžel dvouhodinový pořad s metalovými klipy, a v tomto pravěku to byl můj hlavní zdroj pro nalezení nových kapel. Jeden večer mě velmi zaujala trochu podivná skladba s perfektním klipem a velmi jedinečným hlasem..
Skoro se tomu nechce věřit, že od poslední sólovky frontmana Helloween „Done By Mirrors“ uplynulo už celých 14 let. S původní sestavou jeho sólové kapely ale nemá to současné složení absolutně nic společného. Tentokrát si k sobě Andi ve svém současném bydlišti na Tenerife našel mladé talenty mezi 19 a 22 lety a je celkem jedno, že na desce v podstatě působí jenom jako nájemní hráči, protože celý skladatelský proces byl pouze na zpěvákových bedrech. Výsledkem je neskutečně pohodové rockové album..
Ach to bilancování. Každý rok jsem z toho na nervy, abych náhodou někomu neukřivdila, na někoho nezapomněla nebo někoho nedala moc vysoko. A navíc těch skvělých desek letos zase vyšlo tolik! Tentokrát jsem sice skoro ani vteřinu neváhala u vítěze, ale obzvlášť druhé až čtvrté místo mi dalo neskutečně zabrat. Pořád nejsem úplně přesvědčená, že jsem desky seřadila správně, tak je spíš berte jako tři druhá místa, protože všechny jsou perfektní. Samozřejmě jako obvykle je to velmi subjektivní výběr...
Posledně jsem si v recenzi na debut tohoto belgického projektu stěžovala, že s podobným materiálem se daly dělat mnohem velkolepější věci. Deska „Obsessions“ působila na první poslech naprosto úchvatně, ale s postupem času byla díky nenaplněnému potenciálu docela zklamáním. Do budoucna jsem ale nešetřila nadějí a dobře jsem udělala. Pro jednou se moje předpověď vyplnila. Skoro jako by mě „velitel“ projektu Samuel Arkan poslouchal,..
Ayreon, Guilt Machine, Star One, Ambeon, Bodine, Stream of Passion, Vengeance... to je jen stručný přehled všech projektů, které holandský génius Arjen Anthony Lucassen sám stvořil, nebo se na nich podílel. Vždy to byla ale první jmenovaná kapela, která jeho fanoušky zajímala nejvíce. Nové album Ayreon pokaždé znamená kvalitu, špičkové muzikanty a zajímavý komplexní příběh, o tom není pochyb...
Tak nám zase jednou ze severu přicházejí dobré zprávy. Mladých talentů je ve Švédsku očividně netušené množství a jedním z téhle řady jsou i King Albatross. Ti letos vlastním nákladem vydali čtyřskladbové EP, jako první uchutnávku své budoucí kariéry, která, tuším, nebude zanedbatelná, když tak poslouchám jejich schopnosti. V čele kapely stojí dívka Therés Enström, která možná vyhlíží jako křehotinka s andělským obličejem, ale ve skutečnosti je to pořádná dračice. ..
Kanadský zpěvák James LaBrie je pro mě jednou velkou záhadou. Tedy ne konkrétně jeho osoba, na té nic až tak záhadného neshledávám, ale spíše jeho působení na scéně. Mnoha lidmi (včetně mě) je dlouhodobě považován za nejslabší článek sestavy Dream Theater. Je to vlastně ten faktor, který mě odrazuje od častějšího poslouchání kapely, protože to jeho kozí mečení ve výškách se nedá snášet delší dobu v kuse...
Queensrÿche jsou kapela, která mě zaujala už pěkných pár let zpátky, vlastně dávno předtím, než jsem se začala hlouběji věnovat samotnému progu. Jasně si také pamatuji, jak moc jsem se těšila, až je konečně uvidím živě na Masters of rock v roce 2010. A moje zklamání z tohoto vystoupení asi nemohlo být větší. Nejen, že Geoff Tate působil neskutečně arogantně a flákal zpěv, ale vrcholem všeho byl opravdu pitomý setlist ..
Masterplan provedli reorganizaci v sestavě, vydali nové album se zkušeným Rickem Altzim za mikrofonem a vyjeli na turné, aby dokázali, že po všech problémech jsou teď skutečnou kapelou, která hodlá koncertovat. Na Masters of Rock letos předvedli, že se správně sestaveným setlistem dokážou publiku nabídnout výbornou show, a tak se dalo jenom odhadovat, kolik lidí se na ně přijde podívat do klubu. V jejich prospěch hrálo, že si k sobě nabrali slušné kombo předkapel..
Pátá studiovka, třetí zpěvák a pouze dva členové z původní sestavy. Taková je bilance Masterplan, kteří na mě vždycky působili dojmem projektu, nikoli plnohodnotné kapely. Pozitivní je, že to s poslední změnou sestavy padlo. Kapela získala zpěváka, co na ni aspoň z vysoka nedlabe a začala opět koncertovat, což je pro všechny fanoušky jistě víc než potěšující. Všichni nově příchozí v kapele jsou zkušení a velmi schopní hudebníci. V diskografii je rozhodně na co navazovat a Roland Grapow byl vždycky v minulosti..
Vypadá to vypadá, že se nám poslední dobou Itálie proměnila ze země, která chrlila neomezené množství power/symphonic kapel s ječáky za mikrofonem, v jednoho z předních odborníků na power/prog. A nutno dodat, že tenhle jižní materiál nejen z velké části stojí za poslech, ale často přímo atakuje první ligu. Na následujících řádcích si srovnáme tři žánrově velmi podobné kapely – všechny vsází na melodie, velkou roli u nich hrají klávesy a nebojí se komplikovanějších kompozic. ..
Německá kapela Ivanhoe se zrodila už v roce 1986, po třech vydaných albech se ovšem v roce 1997 odmlčela. Kapelu opustil tenkrát ještě neznámý Andy B. Franck, který se namísto toho rozhodl pro působení v Brainstorm. Až v roce 2005 kapela vydala návratové album „Walk in Mindfields“ a mikrofonu se ujal Mischa Mang (ex-Dreamscape). Dlouhých pět let od následující „Lifeline“ je tu letos deska číslo šest s názvem „Systematrix“...
Veteráni Vicious Rumors to nevzdávají i přes neustávající personální kolotoče, ačkoli musí bojovat o své místo na slunci tím nejtěžším možným způsobem. Tentokrát čekání na nové album trvalo pouze dva roky, narozdíl od pětileté pauzy, která se konala posledně. Jejich minulá fošna „Razorback Killers“ jasně ukázala, že kapela ani ve své třetí dekádě nepatří do starého železa a byla velmi razantní ukázkou toho, kolik dravé a svěží muziky může momentální sestava nabídnout. A ačkoli od posledně došlo ke změně na postu kytaristy..
Italská glam rocková kapela Roxin´ Palace, která letos vydala svůj eponymní debut, bude podle jména posluchačům pravděpodobně naprosto neznámá. Což by se mohlo trochu zlepšit při bližším pohledu na line-up. Zakladetelem a mozkem kapely je totiž Alex Corona, kytarista nedávno rozpuštěných a zase obnovených Revoltons, a za bicí soustavou sedí Elvis Ortolan, bývalý bubeník v našich končinách dobře známých folkařů Elvenking. Oba měli zřejmě silně glamové choutky, které jejich původní kapely neuspokojovaly..
Letošní ročník uběhl skutečně bleskově. Většinou toho mají všichni čtvrtý den plné zuby. I tentokrát festivalový areál trochu prořídl, ale rozhodně ne tak výrazně, jako v předchozích letech. I neděle rozhodně měla svoje horká želízka a to nejžhavější z nich mělo přijít až úplně nakonec. Po pěti letech se na vizovické pódium vrátila Avantasia, která slibovala tříhodinovou megashow. Před námi byl ale ještě celý den, který bych v ideálním světě začala už německými Emergency Gate, ale v jejich hrací čas jsem nebyla schopná ani vstát na snídani..
Polovina festivalu byla za námi, ale spousta hudebních zážitků byla ještě na obzoru. Pro mnoho lidí měl přijít vrchol festivalu právě v podobě sobotních headlinerů, ať už to byli mega-populární příšerky Lordi nebo kytarový mág Yngwie Malmsteen, o kterém nelze říct, že by ho poslední dobou byla plná pódia, takže jeho vystoupení pochopitelně vzbuzovalo zvědavost. No a někteří z nás si ten den aspoň našli své oblíbence mimo hlavní večerní program. ..
Počasí se letos opravdu vyvedlo nadmíru. Chvílemi sice slunce pařilo až příliš, ale naštěstí se občas vyskytly i milosrdné mraky, které daly obecenstvu na rozpáleném betonu i ubohým kapelám na pódiu trochu odpočinout. Do mých osobních preferencí v pátek zapadaly pouze dvě odpolední kapely, takže to vypadalo na trochu klidnější den. A ačkoli to byl teprve druhý den festivalu, síly už přeci jen trochu ubývaly, takže přesvědčit se k časnému vstávání byla opravdu známka odvahy. Já si sice gratulovala za svůj včasný příchod do areálu..
Těžko uvěřit, že mám za sebou už devátý ročník klasického festivalu v malebné Vizovické kotlině. Čas letí, léta přibývají a kapely se neúnavně opakují, takže z festivalu, který člověk dřív zvládl prakticky celý odestát pod pódiem, se pomalu stává spíš dovolená, zpestřená několika pečlivě vybranými hudebními vložkami. I letos se ale našlo pár věcí, které rozhodně stály za shlédnutí, a dokonce i několik, které jsem nemohla minout ani za nic. A překvapivě hned první den patřil k těm nejnabitějším. ..
Hned při prvním poslechu nahrávky těhle Američanů mě napadlo, že tady někdo až příliš poslouchal Saxon. Při bližším pohledu je ale jasné, že kapela není svým britským kolegům až tolik podobná po hudební stránce. Je to především vokál zakladatele kapely Glenna DaGrossy, který by si mohl leckdo lehce splést s Biffem Byfordem. Jejich debutové album „Awaken“ vypadá na první pohled opravdu lákavě. Má parádní obal a kapela se prezentuje slibnou nálepkou power/prog – jenže věc se má tak, že u amerických kapel skoro nikdy nevíte..
Kapela bratří Harøyových vydává letos už pátou desku, a ačkoli už předchozí „Guardian Angel“ byla naprostou peckou v prog metalovém ranku, kapele se pořád dostává naprosto minimální pozornosti. Jejich skromnou fanouškovskou základnu ovšem může těšit, že tentokrát nečekali na nové album celých osm let, ale jenom tři. Divided Multitude zůstávají věrní vytyčené cestě a opět prezentují svou jasně identifikovatelnou a originální hudební tvář s nespoutanou energií. V kapele se neodehrála od poslední desky prakticky žádná změna..
Vicious Rumors se po delší pauze, než je u nich poslední dobou zvykem, vrátili do České republiky. Evropské turné se tentokrát vztahuje k čestvě vydané desce „Electric Punishment“ a koncertní setlist sliboval především hromadu novějších věcí. Bohužel ale těsně před začátkem turné vypustila kapela zprávu, že současný vokalista Brian Allen se turné nebude moct zúčastnit. Pro ty, co už ho na pódiu měli šanci vidět, to muselo být jistě zklamání - jeho živelné vystupování a ostrý vokál se jen těžko nahrazují. ..
Christopher Bowes je… jak to říct? Velmi svérázná osobnost. To na metalové scéně dokazuje už nějakou dobu tím, že stojí za kapelou Alestorm. Jenže se svým novým projektem tomu vážně nasadil korunu. Asi už ho nebavilo hrát si pořád jenom na piráty, tak si protentokrát oblékl čarodějnický plášť, pojmenoval se Zargothrax, sehnal si k sobě další čtyři šílence a rozhodl se složit epické válečné chóry o alternativní historii středověkého Skotska. Zavání to neskutečným průšvihem, ale světe div se, ono to tak není. ..
Mám vrozenou nedůvěru k veškeré muzice, která pochází ze Španělska či podobných zemí. Je to zřejmě způsobeno dlouholetou praxí. Prakticky pokaždé, když jsem dala příležitost nějaké bandě z těchto končin, měla jsem následně pocit, že budu muset dezinfikovat přehrávač. Existují zajisté světlé výjimky (moji omluvu nechť přijmou v první řadě Mägo de Oz a Father Golem). Jsem ráda, že můžu konstatovat, že Španělsko se může chlubit i minimálně jednou kvalitní AOR kapelou. Je nasnadě, že mám na mysli právě recenzované Hardreams...
U Stratovarius je asi úplně jedno, jak často tady jsou, nebo k čemu se jejich turné zrovna váže. Naposledy se českému publiku představili v červenci na Masters of Rock, ale velká spousta lidí si očividně nechtěla nechat ujít jejich klubový koncert, takže MoR Café v pátek večer praskalo ve švech. Rozhodně nebylo daleko k vyprodání, protože už během první kapely bylo v sále dost našlapáno... při pozdním příchodu na ty další už člověk musel zůstat stát pomalu ve dveřích. Oblíbení Finové vyrazili po celé Evropě podporovat ..
Pražáci Mindwork zaujali veřejnost už svým debutem „Into the Swirl“ v roce 2009 a jejich další počin byl tedy s napětím očekáván. Vyšel na konci předchozího roku a přinesl úkrok stranou od „prosté“ kombinace technického deathu a progu ve stylu Opeth, který přinášela první deska. Album „Eterea“, které zaujme už svým působivým obalem a bookletem, sice pořád prvky tvrdého technnického metalu obsahuje, ovšem už v mnohem menší míře. Větší prostor je tedy dán fúzi s prog rockem a Mindwork tak rozšiřují svůj záběr na mnohem početnější publikum. ..
Je docela zajímavé sledovat, jak se ve Skandinávii formuje celá nová scéna mladých kapel, kterým imponuje sedmdesátkový zvuk s příměsí AOR. Edge ze švédského Karskogu jsou další z řady vedlejších projektů, podobně jako Brother Firetribe zpěváka Pekky Heina z Leverage nebo The Magnificent, ve kterých pěje Michael Eriksen z Circus Maximus. Pokud jste slyšeli druhé jmenované, budete mít pravděpodobně hodně dobrou představu o tom, jak zní tahle nahrávka. Víc než zmiňované AOR převažuje melodický rock..|
Dnes je 2.5.2025, svátek má Zikmund
|
| Autor Ray |
|
[06.04.2016] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.02.2016] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2015 (Ray)
|
[15.01.2016] |
GLORYHAMMER – Space 1992 – Rise of the Chaos Wizards
|
[02.11.2015] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[13.10.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.06.2015] [hodnocení: 10/10] |
Jorn LANDE & Trond HOLTER – Dracula: Swing of Death
|
[05.06.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
BLIND GUARDIAN – Beyond the Red Mirror
|
[26.05.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
NUBIAN ROSE – Mental Revolution
|
[02.05.2015] [hodnocení: 8/10] |
NEONFLY – Strangers in Paradise
|
[06.04.2015] [hodnocení: 9,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2014 (Ray)
|
[21.01.2015] |
EVERGREY – Hymns for the Broken
|
[29.10.2014] [hodnocení: 10/10] |
|
[09.09.2014] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.07.2014] [hodnocení: 9/10] |
QUEENSRŸCHE – American Soldier
|
[22.05.2014] [hodnocení: 1,5/10] |
|
[15.05.2014] [hodnocení: 5,5/10] |
QUEENSRŸCHE – Operation: Mindcrime II
|
[08.05.2014] [hodnocení: 5/10] |
|
[01.05.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.04.2014] [hodnocení: 4/10] |
QUEENSRŸCHE – Hear in the Now Frontier
|
[17.04.2014] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.04.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.04.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
QUEENSRŸCHE – Operation: Mindcrime
|
[27.03.2014] [hodnocení: 10/10] |
JUPITER SOCIETY – From Endangered to Extinct
|
[24.03.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[20.03.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[13.03.2014] [hodnocení: 9/10] |
ANDI DERIS AND THE BAD BANKERS – Million Dollar Haircuts on Ten Cent Heads
|
[26.02.2014] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance 2013 (Ray)
|
[20.01.2014] |
|
[15.12.2013] [hodnocení: 9,5/10] |
AYREON - The Theory of Everything
|
[04.12.2013] [hodnocení: 10/10] |
KING ALBATROSS – King Albatross
|
[29.11.2013] [hodnocení: 8/10] |
JAMES LABRIE – Impermanent Resonance
|
[27.11.2013] [hodnocení: 8,5/10] |
QUEENSRŸCHE, CIVIL WAR - 6.11.2013, Stockholm – Tyrol
|
[26.11.2013] |
MASTERPLAN, MYSTIC PROPHECY, SEBASTIEN, SIREN´S CRY - Praha, Storm Club, 19. října 2013
|
[04.11.2013] |
|
[26.10.2013] [hodnocení: 6/10] |
3x ITALSKÝ PROG METAL (SILVER LAKE, ODD DIMENSION, DGM)
|
[27.09.2013] [hodnocení: /10] |
|
[11.09.2013] [hodnocení: 8/10] |
VICIOUS RUMORS – Electric Punishment
|
[27.08.2013] [hodnocení: 9/10] |
|
[09.08.2013] [hodnocení: 7/10] |
MASTERS OF ROCK 2013 – neděle (14. července) – Vizovice
|
[27.07.2013] |
MASTERS OF ROCK 2013 – sobota (13. července) – Vizovice
|
[26.07.2013] |
MASTERS OF ROCK 2013 – pátek (12. července) – Vizovice
|
[25.07.2013] |
MASTERS OF ROCK 2013 – čtvrtek (11. července) – Vizovice
|
[24.07.2013] |
|
[10.07.2013] [hodnocení: 6,5/10] |
DIVIDED MULTITUDE - Feed on Your Misery
|
[12.06.2013] [hodnocení: 9,5/10] |
VICIOUS RUMORS, THE ORDER OF CHAOS, THE EMBODIED – 18. května 2013 – Ostrava, Barrák music club
|
[31.05.2013] |
GLORYHAMMER – Tales from the Kingdom of Fife
|
[20.05.2013] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.05.2013] [hodnocení: 7/10] |
STRATOVARIUS, AMARANTHE, SEVEN KINGDOMS – 22. března 2013, Zlín – Masters of Rock Café
|
[01.04.2013] |
|
[22.03.2013] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.02.2013] [hodnocení: 7/10] |