- Chani

Jen doplním drobné postřehy: Já do Székesfehérváru dorazila z opačného směru, to jest z Itálie, díky čemuž jsem problém s komunikací neměla, sympatická průvodčí totiž uměla anglicky (ať žijí mezistátní spoje). Fezenbus, který měl údajně jezdit každých 20 minut, se objevoval co hodinu a ani všechny svezeníchtivé nepobral. V Maďarsku mají tajné heslo, které vás dostane téměř kamkoliv, a to je slůvko "english". V okamžiku, kdy jej vyslovíte, Maďar se stane slepým, hluchým a bude se tvářit, že tam vůbec není. Pokud chcete zapadnout mezi místní metalisty, zapomeňte na steely, tady frčí holínky. Slečny by si měly pořídit pokud možno s květinovým vzorem či kožešinkou, pánové si vystačí s jednobarevnými (in je zářivě oranžová). Na stránkách festivalu slibovali bezbahní. V areálu jej skutečně dodrželi, avšak se opomněli zmínit, že díky nerovnému terénu vzniknou louže, na kterých by se s klidem mohl plavit i Noe se svou archou. A ani tomu bahýnku jsme neunikly - po třech dnech deště vznikl mezi areálem a kempem bahenní příkop o šířce deset metrů a hloubce více než půl metru s nemožností jej obejít. Nepříjemné překvapení na mě čekalo ve fotopitu - kromě toho, že byl setsakra úzký a plný vody, tak od okraje pódia nás oddělovalo nižší pódium, které nebylo, jak jsem se prvně domnívala, pro umělce, ale vévodil mu kameran na vozítku. Musím přiznat, že smekám klobouk před dotyčným chudákem, jež kameramana celý festival tahal/tlačil tam a zpět. Nejlepší světelnou show předvedli Ákos - jako divák jsem si ji užila, jako fotograf jsem osvětlovače proklela. Poslední drobnůstka na závěr: pokud můžete, vyhněte se místním autobusům. Jak už Ray poznamenala - jde o život...

18. 09. 2010 14:12