HOPES OF FREEDOM - htaedas

Pro mě utajený klenot z loňského roku, který se u mě bez problémů vklínil mezi to nejlepší v daném stylu. Vyčítat se skutečně dá délka skladeb, potažmo celého alba, ale i tak mě to album nenudí. Melancholický projev zpěváka má hodně blízko k pojetí Antti Railioho z Legacy of Hate od Celesty, jak je ostatně uvedeno v minulé recenzi. Možná i proto mě album tak oslovilo. I když zpěvák možná není power třída, tak ale svým projevem to album v daném stylu hodně povyšuje, respektive odlišuje. Předchozí dvě alba trpí zvukem, jinak by se jednalo o stejnou kvalitu. Jinak je zajímavé si všimnout, že se vždy melodie úvodního intra předchozího alba objeví na následujícím album v posledním dlouhém opusu ke konci skladby. Jelikož nejnovější album už žádné intro nemá, tak snad to neznamená, že už nic nevydají. Spíše šlo o jakousi dračí trilogii.

17. 02. 2022 15:11