- Moloch

Sahuly je obrovská škoda. On byl vskutku svébytná osobnost, která na domácí scéně neměla obdoby. Na jeho tvorbě mě vždycky bavila ta žánrová pestrost. Dokázal obsáhnout snad všechny podoby rockové hudby, což skvěle dokládá jeho bestofka z roku 2002. Lidi ho mají spojeného hlavně s veselými alkoholem načichlými popěvky á la Tři sestry, ale on uměl psát i vážnější věci. Z jeho řadových desek má nejradši tu úplně poslední "Chlapecká 4".

31. 12. 2021 17:10

- Themooncrow. 217

Skvělý článek, plný zajímavých informací a postřehů, o člověku, který vedl komplikovaný život, jak vnitřní, soukromý a společenský. Byl jedinečný, svou hudbou, texty i pódiovou prezentací, jeho písně byly zdánlivě jednoduché, až primitivní, ale byla v nich schovaná neskutečná životní strastiplnost, kterou musel člověk prožít, někdy opravdu hodně těžce. A to on uměl, nebo spíše musel. Mám jeho desky dodnes rád a z toho jak umřel je mi smutno. A souhlasím s ostatními: Stíny na duši jsou smutné, mrazivé a vševypovídající. R. I. P.

31. 12. 2021 17:00

Franta Sahula - jirka7200

Franta Sahula byl neskutečnej samorost, do postavy nevázanýcho rockera se nijak nestylizoval, on tím rozervaným bohémem skutečně byl. Mám sice jen jednu, dle mého nejpovedenější desku "Blues pro Hitchcocka", ale kdykoliv jsem slyšel song "Stíny na duši", tak mě pořádně zamrazilo z jeho až surově autobiografického obsahu....Takovej konec si nezasloužil.

31. 12. 2021 16:00

- ToPi

Jsem rád, že Pepsi připravil na Silvestra zase něco speciálního. Ale jak to, že tu není žádný diskusní příspěvek? Nevadí, tak začnu já. :-) Album "V továrně je dobře" mám dokonce na originálce kazetě, ty píchačky v ČKD z té muziky i textů opravdu koukají za každým tónem a veršem (dřív, než se těžkým průmyslem začala zabývat Umbrtka). Zpívat falešně a humpolácky? Žádný problém, naopak to skvěle sedí. Album šlo tehdy na dračku, neboť jakmile se rozkřiklo, že Průša ze slavného videoklipu vydal desku, zaprášilo se po ní hned. "Blues pro Hitchcocka je o něco učesanější, i ty písně jsou takové lepší a hitovější, celkově to album působí docela profesionálně (byť nevím, zda toto slovo u Sahuly nepůsobí příliš neadekvátně). Další Sahulovu tvorbu už neznám, inu, devadesátá léta se chýlila ke konci, a přestože obě jmenovaná alba mám rád dodnes, k dalším mě nic netáhlo. Kdo by se chtěl se Sahulou (pardon, s panem Františkem Sahulou) seznámit blíže, tak právě historky s ním patří k tomu nejlepšímu z Fanánkovy knihy "Tak to bylo, tak to je." I když si nejsem jistý, zda bychom ho i my ostatní chtěli mít za kámoše. Každopádně díky za článek a recenze, teď si jdu "Blues pro Hitchcocka" pustit.

31. 12. 2021 13:08