7/10 - rublik05

Než se vrhnu na doporučovanou starší tvorbu Avantasie, napadlo mě, že bych ještě mohl okusit něco dalšího z její novější tvorby, abych mohl lépe navnímat případné rozdíly. Volba padla na dvě odlišně hodnocené desky, které spojuje stejné slovo v jejich názvech, a sice šest let starou „Moonglow“ a pandemickou „A Paranormal Evening with the Moonflower Society“. Nejdříve jsem pustil do uší novější album „A Paranormal Evening with the Moonflower Society“. To začíná tajemnou, atmosférickou „Welcome to the Shadows“, která postupně vygraduje v chytlavý muzikálový refrén. Následná „The Wicked Rule the Night“ pořádně přiloží pod kotlem, tomuto kvapíku jednoznačně vévodí téměř Halfordovský ječák zpěváka Ralfa Scheeperse z powermetalových Primal Fear. Ze dvou položek, na nichž se podílela nizozemská diva Floor Jansen, tedy „Kill the Pain Away“ a „Misplaced among the Angels“, mě mnohem více bavila právě „Misplaced among the Angels“, a to především díky podmanivější atmosféře a krásnému refrénu. S písní „The Inmost Light“ vplujeme do vod power/speed metalu, průvodcem je nám legendární strážce sedmi klíčů, fantastický Michael Kiske. Jeho zpěv skladbu povyšuje o level výš, bez něj by nebyla ani z poloviny tak dobrá. Druhá polovina alba mi přišla malinko slabší, není zde až tolik výrazných skladeb, důkazem je jak čistě průměrná a nezáživná záležitost „Rhyme and Reason“, tak i třeba taková „Scars“, které jsem i po několika posleších nemohl přijít na chuť. Nezaujal mě ani závěrečný desetiminutový monument „Arabesque“, jehož jedinou předností jsou vhodně zakomponované dudy a také spojení dvou příjemně se doplňujících vokálů. Mezi ty povedenější momenty pak patří nepříliš originální, přesto snesitelná „The Moonflower Society“, dále balada „Paper Plane“ a svižnější „I Tame the Storm“, jenž jsou nejsilnější v refrénech. Covidová deska „A Paranormal Evening withe the Moonflower Society“ mi přijde zhruba stejně povedená, jako letošní „Here Be Dragon“. Taktéž obsahuje silnější i slabší kousky, není zde moc pecek, jež chytnou na první dobrou, většina vykrystalizuje až po větším množství poslechů, což je asi nejpodstatnější rozdíl oproti nejnovějšímu počinu. Z nahrávky si tudíž odnáším obdobné pocity a těším se na „Moonglow“.

18. 03. 2025 7:49

DVD - David

No ja by sem chtel aby tobias vydal nove live DVD

13. 08. 2023 10:13

- Terran

Musím dát za pravdu recenzentovi Frantovi. První poslechy mě fakt bavily, ale deska ukázala všechno hned na začátku a není na ní co dalšího objevovat. Jasně nejslabší album Sammetovy kariéry v rámci Avantasia.

22. 11. 2022 22:15

- Hellhammer

Postupem času řeknu, že mě album začíná trochu nudit. Myslel jsem si, že bude zrát, ale deska odhalila všechny atributy hned na první poslech a po opakovaném poslechu už toho moc nenabízí. Pořád nadprůměr, ale chybí tomu něco navíc.

12. 11. 2022 17:56

Deska krásně ubíhá. - lukáš

Moonflower society píseň je bomba ! Ano, Sammet se opakuje , ale deska krásně ubíhá . 8 / 10

12. 11. 2022 11:57

- Dzuzo

Jannis trafil si klinček po hlavičke.

10. 11. 2022 12:39

- Jannis

Sammet už si z fanoušků dělá jen legraci. Tohle je totální vykradačka všeho, co v Avě za posledních 14 let udělal. Zklamání! A vůbec nechápu, proč tomu Štěpnička dává skoro osm bodů.

9. 11. 2022 22:26

- minstrell

Konec devadesátek znamenal pro melodický metal určitou renesanci a spousta kapel vydávala své nejlepší a komerčně nejúspěšnější kusy. Když mladá a nadějná kapelka Edguy vydala v roce 1999 album třetí album Theater of salvation, zrodila se v Tobiasově hlavě myšlenka na rockovou – metalovou operu. Jednalo se o jednorázový projekt oceněný nejen fanoušky a i díky účasti legendy melodymetalu – Michaela Kiskeho – bylo považováno za něco výjimečného. Situace se zlomila někde mezi lety 2006 až 2008, kdy došlo k přerodu v kapele Edguy a určitému odklonu od původní melody metalové cesty, což se následně projevilo i u Avantasie. Ale zatímco Avantasia sklízela jeden úspěch za druhým, tak pomalu pohasínala jak aktivita, tak popularita jeho domovské kapely. Dnes už je z Avantasie monstr podnik, co živí víc lidí jak kdejaký cirkus a podle toho to taky vypadá. Jako správný cirkus musí pravidelně vyjíždět s novým programem a obrážet štace, aby uživil tu ohromnou rodinu hladových krků. Co na tom, že program je i přes avizovanou novost v podstatě stále stejný. Principál si udržel své dva hlavní artisty, aby bylo na co se koukat. První z nich Jorn Lande svůj vrchol zažil na počátku milénia, a obzvlášť v roce 2001 se mu dařilo. Alba Ark – Burn the Sun a Beyond Twilight - The Devils Hall of Fame jsou dnes považovány za to nej z jeho bohaté diskografie. V ten rok vydal také své nejlepší sólo album – Worldchanger a účastnil se projektu rockové opery Nikolo Kotzeva Nostradamus. Dnes povětšinou těží ze svého věhlasu a je hrozná škoda, že už nevydává žádná výjimečná alba. Druhý atlet, dýňový navrátilec Michael Kiske to má u Avantasie ještě těžší. Tobík jej zavolá pouze na spídovku, kde musí předvést své „vysoké CÉ“, a může zase odkráčet středem. Je to škoda, protože např. ještě na Wicked Symphony ve skladbě Runaway Train měl velmi pěkné party i ve středních polohách, ve kterých umí vykouknout jeho Elvisovský duch. Letos se navíc „jeho skladba“ bůhví jak nevyvedla, dle mého patří k tomu slabšímu a nejvíce předvídatelnému. Letos se Sammetovi podařilo odchytit novu dušičku a to Ralfa Sheeperse. Dle mého názoru je už taky malinko za zenitem, i když umí pořád je zaťat svým hlasem drápky. Osobně jsem jej měl nejradši na albech Gamma Ray a pak u dvojice alb Primal Fear – Seven Seals a New Religion. Co mě potěšilo, je účast Ronnieho Atkinse, toho i vzhledem k okolnostem není nikdy dost. Dalším zajímavým hostem je pak Floor Jansen, i když u ní mám pocit, že si dělá zářezy na pažbě, kde všude už byla. Tady je to pak krapítek nevyužitá šance, protože její party taky nepatří k nějak výjimečným. Jinak by jako opravdové překvápko chtělo najít nějakou hvězdu první velikosti, jako např. Bruce Dickinsona, nebo aspoň někoho originálního jako minule např. Hansiho Kürsche z Blind Guardian. Trochu mi přijde, že se Tobík ujímá více vokálních partů, což je také dle mého ke škodě, osobně totiž nejsem fanouškem jeho hlasu. No a co obsah alba? To je pořád stejná písnička, tady je nejvíc poznat, že na albech Avantasie už dlouhou dobu pracuje pořád stejný tým lidí. U závěrečné Arabesque jsem očekával víc, když už je hudebně částečně nezáživná. Třeba představení všech zpěváků, jako to na albech uměl jiný čaroděj z oboru rockových oper – Arjen Lucassen.

7. 11. 2022 7:54

- Martin

Kiske to právě pořád drží nad vodou, protože ten hlas je pořád neuvěřitelný. Spíš by mohl Sammet konečně angažovat i jiné skladatele.

7. 11. 2022 4:06

- vn

Od roku 2010 to začala bejt pěkná nuda.. a Kiske to už tak nějak nezachrání.. radši bych byl za návrat Edguy.

6. 11. 2022 13:26

- Fík

Jako vždy dobré a kvalitní melodické album, které se dobře poslouchá. Chybí tomu moment překvapení, zvuk je až moc uhlazený a Moonglow bylo lepší, ale jako fanda Avantasie jsem spokojen. 7,5/10.

4. 11. 2022 11:53

- Hellhammer

Na Nový album jsem se těšil a dostal jsem vlastně to co jsem chtěl. Souhlasím s Šafrem, že na albu schází nějaký tahák. Hodil by se znovu Alice Cooper nebo ten Bruce Dickinson mohl konečně kápnout božskou. A překvapilo mě, že Sammet občas zpívá fakt dost jistě a vysoko. Za mě 8 z 10.

4. 11. 2022 10:30

- Palo

Mne sa album páči. Je pekne poskladané, možno keby tam bola ešte jedna speedovka. Floor Jansen som doteraz nejakým spôsobom obchádzal, ale v skladbách v ktorých spieva, je presvedčivá. Slabší kus pre mňa The Moonflower Society, fakt ten motív sa opakuje snáď od albumu Scarecrow. Mne ale osobne trošku vadí ten prevzdušnený zvuk s vytiahnutým stredným pásmom, tak ako hlavne na albumoch The Mystery of Time a Ghostlight. Moonglow sa mi zvukovo páčil viac. Hudba 8/10, zvuk 6/10

4. 11. 2022 9:27

- htaedas

Pokud bude Sammet nadále skládat kvalitní melodické fláky jako je tomu opět na novém albu, tak nemám problém s tak dlouhým odstavením Edguy. Sammet to tam stále má, jak skladatelsky, tak pěvecky. Albu rozhodně pomohlo, že je na poměry rockové opery krátké a fakt krásně rychle uteče. Jediné, co mohu novému albu vytknout, tak je nějaký jinak výrazněji znějící pěvecký host, jako byl třeba minule Petroza. To bylo tehdy hodně velké osvěžení. A nejvíc mi na albu chybí skladba typu Babylon Vampyres nebo Another Angel Down. Prostě takové ty rychlejší skladby, ale ne úplně spíďárny jako jsou s Kiskem. To byly vždy pro mě největší hitovky.

4. 11. 2022 8:58

5/10 - Martin

Pořád to samý. Od strašáka jede furt na jedný lajně. Mě to fakt nudí a nevím, co na tom Štěpnička tak vychvaluje

4. 11. 2022 8:48

- Petr Z.

Nepobírám, co se vám nelíbí. Já jsem fakt příjemně překvapený. Jorn Lande si zase celé album ukradnul pro sebe. Ten jeho hlas snad drtí i skály. A Sammet také překvapil. Jen škoda, že už to nikdy nebude jako před patnácti lety.

4. 11. 2022 0:58

- Hamlet

První poslech naprostá nuda. Teď už se mi deska docela líbí, ale za víc jak šest to nebude. Plně souhlasím s recenzí Fandy Šafra. Mám to s albem podobné.

4. 11. 2022 0:52