Dnes je 2.5.2025, svátek má Zikmund
|

Billy IDOL - Dream Into It Super pecka John Wayne se objevila už v roce 2008... |
GHOST - Skeletá Meliora je tak 6.5 max |
GHOST - Skeletá mě zaujali první třemi deskami, pak, po Prequele... |
GHOST - Skeletá Vy tady sázíte čísla... Jo změna by to byla fajn,... |
GHOST - Skeletá Výborné. poslouchat muziku necist recenze... |
Alice COOPER - Constrictor Jedno z mých top5 od mistra... Vynikající,... |
GHOST - Skeletá Po prvním poslechu by moje hodnocení asi bylo... |
GHOST - Skeletá Deska slušně rozděluje kritiky. Nicméně v... |
GHOST - Skeletá Podle Akademie věd ČR a Reformované Satanovy... |
ARCH ENEMY - Blood Dynasty Ok, díky za shrnutí :) Ještě jsem se vůbec k tomu... |
komentáře k článku ANETTE OLZON - Rapture |
8,5/10 - rublik05 Když stála Anette Olzon za mikrofonem symfonických metalistů Nightwish, byl jsem ještě dítě školou povinné, takže jsem její éru přímo nezažil, nicméně obě alba, jež stihla za těch zhruba pět let s kapelou nazpívat, mě dodnes baví a spoustu pecek z tohoto období si rád poslechnu. Její sólová tvorba mě nějak minula, když jsem však narazil na informace, že nedávno vyšla nová, veskrze pozitivně hodnocená deska, hned jsem zpozorněl. Novinka „Rapture“ sklízí chválu za svou tvrdost, svižnost, ale i melodičnost a rozmanitost, čímž byla má zvědavost vyšponovaná na maximum. Vrhnul jsem se tedy naplno do poslechu a byl jsem vskutku mile překvapen. Album má naprosto luxusní začátek, na „Heed the Call“ mě nejvíce zaujalo zkombinování čistého zpěvu, growlingu a dětského sboru, což je společně s chytlavým melodickým refrénem fakt pecka. U „Rapture“ se mi hned na první dobrou vybavila kapela Nightwish, skladba jako by vypadla z jejich repertoáru, opět chytlavá a energická záležitost. V tempu a přívalu energie nepolevuje ani řízná „Day of Wrath“, která se postupně rozjede do totálního masakru. „Requiem“ představuje i přes zajímavý motiv spíše takový průměr, naopak taková „Arise“ má všechny předpoklady k tomu, stát se největším hitem celého alba. Jako druhou nejsilnější položku pak vnímám neméně povedenou „Cast Evil Out“, jež mě naprosto odzbrojila svým refrénem a fungujícími změnami temp. Přes riffově přísnou „Greedy World“ se dostáváme k příjemné baladě „Hear My Song“, kde krásně vynikne zpěvaččin hlas a rozsah. Závěrečné dvě skladby jsou pak o něco temnější a atmosféričtější, větší prostor zde dostane growling basáka Johana Husgafvela, přesto na mě působily lehce průměrněji. Jak už jsem zmínil na začátku, Anette Olzon mě svou novinkou velice potěšila, deska je přímo napěchována energií a zajímavými nápady, z vhodně zakomponovaného growlingu mě místy až mrazilo. Naprostá spokojenost. Kdo by to byl řekl, že jedno z nejpovedenějších powermetalových alb letošního roku natočí zrovna Anette Olzon. 24. 06. 2024 7:29 |