6/10 - rublik05

K novému počinu projektu Ellefson-Soto jsem se dostal čistě náhodou díky článku ve Sparku, a jelikož mě zajímalo, jak se Davidu Ellefsonovi vede po nedobrovolném odchodu z Megadeth, dal jsem i přes počáteční nedůvěru novince „Unbreakable“ šanci. Malinko mě odrazovala personální sestava, která ve mně z nějakého důvodu evokovala takový ten typický mišmaš projekt, kterým je proslulý tuším že label Frontiers Records. Zřejmě je tomu tak díky účasti zpěváka Jeffa Scotta Sota, který se doposud objevil na vskutku úctyhodném počtu různých nahrávek, často však, jemně řečeno, značně diskutabilních kvalit. První, titulní skladba „Unbreakable“ překvapila svou tvrdostí a úderností, jako otvírák vcelku obstojná záležitost, přesto se nejedná o kdovíjaký hit. Dvojka „SOAB“ je pak čistě průměrná položka, která trochu zaujme snad jen instrumentálně. „Shout“ je jedna z mála skladeb, která má určitý potenciál nebýt jen obyčejnou rychlokvaškou. Moderní, melodická píseň se slušným refrénem, za mě moc povedená věc. Po nezajímavé „Hate You (Hate Me)“ následuje další chytlavá položka „Poison Tears“, kde se za mikrofonem na chvíli mihla holandská čarodějka Laura Guldemond. K úplné dokonalosti ale skladbě chybí tak o minimálně minutu kratší stopáž. Instrumentálka „Ghosts“ mi upřímně řečeno nedává moc smysl, daleko víc by sem seděla nějaká krátká Ellefsonova basová vyhrávka, tříapůlminutová kytarová onanie Martongelliho je za mě zcela mimo a zbytečná. V žádném případě nezpochybňuji kytaristovy dovednosti, hráč je to více než solidní, ale tohle by se spíše hodilo na jeho sólovku, ne však na desku projektu Allefson-Soto. Dvojice svižných pecek „Vengeance“ a „Snakes and Bastards“ představuje ty nejobyčejnější a nejprůměrnější písně na albu, nemají absolutně nic, co by mě nějakým způsobem zaujalo. Když nepočítám cover „Death on Two Legs“ od Queen, který na standardních placených platformách nenaleznete, tak závěr obstarávají dva povedené hardrockové songy „It´s Over (When I Say It´s Over)“ a „The Day We Built Rome“, oba patří k tomu nejlepšímu, co deska nabízí, a zejména „The Day We Built Rome“ má až nakažlivě příjemnou atmosféru. Celkové mé pocity z nahrávky jsou takové, že se jedná spíše o počin, který si muzikanti natočili jen tak pro radost, až na vyloženě pár výjimek neobsahuje žádné výrazné hity ani nějaké zajímavé nápady. Na albu bohužel převažují průměrné, snadno zapomenutelné skladby, které projdou a nic nezanechají, přestože jim nelze upřít jisté instrumentální kvality. Zkrátka deska na jeden poslech. Nic víc, nic míň.

17. 09. 2025 9:27