ACCEPT - Eat The Heat
Super deska 10/10

ARAKAIN - Metalmorfoza
První deska s Kolářem se docela povedla, trochu...

AXE STEELER - Back to Attack
Po vícero posleších je třeba přiznat, že je to...

ARAKAIN - Metalmorfoza
Z této desky mám neustále takový poněkud...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Objevil jsem tuhle desku asi před 2 roky. A...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Navostro je výborná, ale Zaživa mi přišla naopak...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
rozpuštěné ve vodě nahradí štávu z jednoho...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Pro mě po Rockmapě trochu zklamání. Ale i tak...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Podle mých slechů naprostý kult, poslouchám to...

VITACIT - Vzhůru přes oceán
Mám. Za mě je to nejbarevnější deska Vitacit. Ale...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



komentáře k článku ALKEHOL - Připíjim


- orre

Alkehol hrají zásadně pro fanoušky a těch zdá se není málo. Takže je vše v nejlepším pořádku. Fanoušci se radují a pisálci remcají. Zkrátka vše jak má být.

14. 12. 2025 17:26

- Adam

Ok, tak ti přeju propracování se k němu ;) Debut může kdekdo považovat za nudu (z většiny fakt v pomalejším tempu), beru, ale druhému albu už se to fakt říct nedá, tam je to prostě pestrá paráda. Nevnucuju, ale podle mě Michal svou tvorbou překonává většinu scény. Snad ho někdo z redakce vníma podobně.

12. 12. 2025 15:09

- Savapip

to Adam: všechno je relativní, ode mne třeba neuslyšíš, že je domácí scéna špatná, ale třeba Pan Lynx mě vůbec nebaví a soudíc podle něj bych nad ní neměl důvod jásat ;-)

12. 12. 2025 14:12

- Adam

Nevím, kam svou myšlenku napsat, ale věřím, že se na webu objeví aspoň zmínka o projektu Pan Lynx předtím, než tu vyjde ročenka pokednávající o tom, jak je zase česká scéna ve velké řiti.

12. 12. 2025 11:59

To Jan Dur - Step

Vida, a přece sis dal tu práci si to poslechnout, jako ty předchozí alba, a pak o tom poreferovat.

3. 12. 2025 12:04

5/10 - rublik05

Kapela Alkehol si za dlouhá léta svého fungování vydobyla silnou pozici na české rockové scéně a lze ji tak považovat za hudební i koncertní stálici. Má na kontě hned několik hitů, které zná snad každý fanoušek rockové muziky a podle mě neexistuje v naší krásné zemi místo, kde by tato koncertně velice aktivní parta někdy v minulosti nehrála. Ostatně živá vystoupení jsou největší předností této pivní, nebo přesněji řečeno festivalové kapely, protože jejich hudbu si dle mého názoru nejvíce užijete v létě, za slunného počasí s oroseným půllitrem v ruce. Alkáči jsou ale aktivní i co se týče studiových nahrávek, od svého založení jich stihli vydat již devatenáct, což je za necelých pětatřicet let existence slušné skóre, byť bychom o kvalitách přinášeného materiálu mohli dalekosáhle diskutovat. Předposlední, tři roky starou studiovkou „Haleluja“ mě však Alkehol příliš nepotěšil. Po svěží, nápadité a originální „Sudové přitažlivosti“ ho doteď vnímám jako určitý krok zpět, jímž se Alkehol vrátil zpátky do zaběhnutých kolejí, což značí přímočaré, triviální, tuctové alko vypalovačky, které uchem proletí, aniž by zanechaly nějakou dlouhodobější vzpomínku. Bohužel nejinak tomu je i v případě letošní novinky „Připíjim“, kolekci jedenácti songů, z jejichž poslechu jsem měl značně rozporuplné pocity. Začátek obstarává titulní singl „Připíjim“, který patří k tomu lepšímu, co album nabízí, a to tvrdím i přes to, že mě neustálé opakování slova „připíjím“ po čase neskutečně lezlo na nervy. I přesto se ale jedná o snesitelný otvírák, který si stoprocentně najde své stálé místo v koncertním setlistu. Velkým překvapením pro mě byla následná „Těžce pod parou“, což není nic jiného, než nově zaranžovaný singl „Lehce nad věcí“ z roku 2023, akorát hozený do rockovějšího kabátu. Mě tahle upravená verze nijak zvlášť nezaujala, ta původní měla mnohem povedenější atmosféru, byla chytlavější a celkově mi k ní ty akustické kytary seděly víc. O poznání příjemnější zážitek poskytují typické alkeholácké pecky „Co s načatým večerem“ a „Máme dar“, která zaujme líbivou melodií v úvodu. „Svět je složitej“ je zase spíše taková laciná halekačka, než plnohodnotná písnička. Položky „Chlastání“ a „Desperád“ snadno zapadnou do nespočtu podobných písní Alkeholu, více mě bavila pozitivně laděná „Jsem šťastnej“, za mě nejpovedenější věc alba. Závěr patří trojici nepříliš výrazných skladeb „Mám žízeň“, „Písnička o tobě“ a basákem Bartem zpívané „Do dna“. Když bych měl své značně smíšené pocity z „Připíjim“ nějak shrnout, tak pár světlých momentů deska obsahuje, takže svou úlohu vlastně splnila, jen těžko říct, co bude na koncertech vedle stálých fláků fungovat. Většina věcí zní těžce průměrně, zaměnitelně, nevýrazně, zkrátka působí jako songy do počtu, bez nějakých větších ambicí. Navíc tu a tam dochází i k nějakému tomu sebevykrádání, což je při tom velkém počtu složených písní pochopitelné, ale ne úplně omluvitelné. Asi to není úplně nejhorší album Alkeholu, skalní fanoušci budou možná shovívavější, že bych měl ale potřebu si ho fyzicky pořídit nebo že by mě tímto Alkáči nalákali na svůj koncert, to ani náhodou.

28. 11. 2025 14:44

Připíjim - David

Píseň Připíjim je klasický melodický rock,který přesně vystihuje dlouholetou tvorbu skupiny Alkehol. Za mě skvělá skladba a komu se to nelíbí, tak ať.....

19. 11. 2025 19:15

- Jan Dur

Srajda jako vždycky. Nechápu kdo to může dobrovolně poslouchat.

19. 11. 2025 19:06

1

Přidat komentář

Jméno:
Email:
Předmět:
Komentář:
Ochrana proti spamu: Název dnešního dne (bez diakritiky, malým písmem)


 
Metalforever.info © 2006 - 2026     RSS - články

stránka byla načtena za 0.00498 sekund.