Thrashmetalové novinky roku 2017 - část VII. - kapely GAME OVER, WARBRINGER a BLOODROCUTED

GAME OVER - Blessed Are the Heretics
Při poslechu první písně EP "Blessed Are the Heretics" se člověk nestačí divit, proč zrovna tuhle smečku vzala pod svá vydávající křídla firma Scarlet Records. Ničím zajímavý thrash s old-schoolovým zaměřením i zvukem, takových spolků je tisíc do tuny. Nicméně některé další songy už dávají větší smysl, neboť je v nich přece jenom ke slyšení určitá dravost a riffová vynalézavost, kde kromě thrashe zavadíme také o crossover s punkovým přívlastkem a novinkový kraťas Italů se tak nakonec neposlouchá špatně. Je však nutné upozornit, že ve všech (pěti) zdařilejších skladbách jde buď o předělávku starší věci („Mai Più“, což je v rodné řeči nazpívaná verze skladby "No More"), cover song („You Spin Me Round“ od Dead Or Alive) nebo živé záznamy (zbytek). Jediný nový štych tedy zároveň tvoří nejslabší track díla, což není dvakrát nadějné vzhledem k budoucnosti kapely. Ale třeba se pánové vzchopí a zase naleznou bývalou formu, takže ještě není na místě házet tuhle italskou partu do thrashmetalového žita.
5,5/10
YouTube ukázka - teaser

WARBRINGER - Woe to the Vanquished
Z Amíků Warbringer si kde kdo ustříkává do kalhot nad tím, jak úžasná thrashová parta to je, já jsem ale tohle okázalé nadšení nikdy nesdílel, a přestože ani náhodou neříkám, že jde o špatnou kapelu, zároveň neslyším důvod, abych ji nadřazoval nad desítky jiných spolků. Ani nová fošna „Woe To The Vanquished“ na mém názoru nic nemění, opět je zde ke slyšení nadprůměrný thrashový příděl s několika dobrými (zlověstná i rozmanitá kompozice „Silhoutettes“, technicky odriffovaná titulka) až skvělými písněmi (strojová pochodovka „Remain Violent“ a zběsilý úprk „Shellfire“ s nejednou pikantní pasáží), jež jsou za sebou shodou okolností seřazeny v první polovině díla, v té druhé se autoři pouštějí na lehce progresivní území a tato poloha jim tolik nesvědčí. Pořád je jasné, že posloucháme kvalitní hudbu, ať už díky vypiplanému zvuku či řemeslně precizním instrumentálně-vokálním výkonům, zábava je ale spíše fragmentová, nežli celoplošná (v kusu „Spectral Asylum“ např. zaujme přepnutí do šlapavého módu, štych „Divinity Of Flesh“ zase pobaví přesně zacíleným melodeathovým nástřelem). V závěru alba dokonce pánové přijdou s jedenáctiminutovou položkou „When The Guns Fell Silent“, ani v ní ovšem - kromě nečekaně melodických vyhrávek a sól - neshledávám bůhvíjaké zalíbení. Tihle Amíci svoji práci dělají dobře, to je věc zcela jasná, proč se ale těší až takové oblibě, na to mi neposkytla odpověď ani jejich pátá studiovka.
6,5/10
YouTube ukázka - Silhouettes

BLOODROCUTED - For the Dead Travel Fast
To nový příspěvek v podstatě neznámých belgických pekelníků Bloodrocuted mě baví o poznání víc! Dokonce jej aktuálně řadím mezi nejlepší žánrovky letošního roku, ačkoli zde musíme na thrashovou škatuli ještě připlácnout deathový štempl, jehož černota se do tvorby Belgičanů vpíjí jako rozlitý inkoust do koberce. Takhle se začalo hoblovat v půli osmdesátek (stačí zmínit smečku Hellhammer), u nás pak na danou vlnu - i když jen na malou chvíli - najeli Root (Big Bossovo frázování z prvotiny „Zjevení“ se mi zde mimochodem připomnělo), přičemž když se tzv. blackened thrash dělá pořádně, nic na svém kouzlu neztrácí ani v roce 2017. A Belgičané to zvládají přímo parádně, přestože ve vybrnkávaném a postupně hymniku nabírajícím intru „The Land Beyond The Forest“ trochu matou tělem, tohle by totiž klidně mohlo být preludium k nějaké symfo-powermetalové nahrávce. Jenže není, o čemž nás přesvědčí blast-beatová smaženice, která startuje úvodní hřích „The Leper And The Whore“. Rychlý a technicky vymazlený metal s nápaditou tempovou variabilitou, to jsou hlavní klady nejen tohoto, ale také všech následujících songů, z nichž pouze formálně vypichuji blasfemicky svůdné jízdy „Cult Of Sacrifice“ a „Ominous“, nejlépe však uděláte, když si pustíte album pěkně celé, dejte na mě, litovat nebudete.
7,5/10
YouTube ukázka - For the Dead Travel Fast