TURBO - Noční dravci
Co vždy odlišovalo plzeňské Turbo od zbytku české bigbítově-tancovačkové kultury? Bezesporu to byla hra a osobnost jejího někdejšího lídra Richarda Kybice, už kdysi dávno pasovaného na českého Ritchieho Blackmorea. Byl to právě Kybic, který (spolu s obratností textaře a manažera Ladislava Vostárka) udělal z Turba jednu z největších tuzemských rockových kapel osmdesátých let. Dokázal reagovat na vlivy ze zahraničí a k původnímu hard rocku, hranému po vzoru Deep Purple (to bylo ještě v dobách předchozí kapely Bumerang), přidal tehdy komerčnější esprit a zvuk kapel typu Europe či Whitesnake, navrch přiložil dlouhou řádků hitů, z nichž můžeme jmenovat nesmrtelné skladby „Hráč“, „Chtěl jsem mít“, „Láska z pasáží“, „Vodopád prázdných slov“ nebo mrazivou „Bílou hůl“. Jenže Turbo je z ranku těch kapel, které patřily především do osmdesátých let a jejich faktický konec přišel se sametovou revolucí. Během té jízdy napříč osmdesátkami se totiž vyčerpali a řekli vše, co říct měli.
Comeback na konci devadesátých let, kdy sice zazářili na lochotínském amfiteátru v Plzni ve společnosti Uriah Heep a Slade, dokonale zkazila kolekce „Turbo 2000“, kde byly jejich hity předělané do příšerné podoby disco remixů a následně vše zhatil osud sám, když Richard Kybic v květnu 2003 podlehl rakovině. Tehdy se zdálo, že s Turbem je definitivní konec. Jak nahradit nenahraditelného ikonického frontmana se zdálo být neřešitelné. Rozuzelní přišlo z Aše v podobě Miroslava Chrástky, někdejšího předáka hardrockových Macbeth. Jeho angažmá rozdělilo fanoušky na dva tábory, jedni novou tvář kapely vzali na milost, neboť uznávali pěvecké i kytarové kvality Chrástky, druzí se nikdy nesmířili s tím, že Turbo pokračovalo dál. Druhé skupině lidí nahrával i fakt, že první album s Chrástkou, „Návrat králů“ z roku 2005, nebylo zrovna povedené a proti starým klasikám z osmdesátých let představovalo chudého příbuzného.
Turbo, definitivně už vedené bubeníkem Jiřím Langem, se ale ukázalo mnohem houževnatější. Přestože se z velkých hal, na které bylo zvyklé v osmdesátých letech, přesunulo spíše na venkovské letní parkety, právě zde ukázalo, že stále ční nad konkurencí kapel okresních formátů. Přestože ani Chrástkův druhý vklad, osm let stará nahrávka „Žár“, se dost dobře nedal porovnávat s alby „Hráč“, „Turbo 88“ nebo „Parta“, ukázalo se, že jistá kontinuita dokáže být zachována. Teď jsou tady Turbo s Chrástkou za mikrofonem potřetí a zase je o něco lépe než bylo na minulé desce. Novinku „Noční dravci“ lze považovat za vydařenou. Nakolik v tom měla prsty korekce sestavy, v níž dlouholetého klávesistu Martina Laula nahradil Karel Mecner, je otázka. Důležitější je fakt, že Turbo tentokrát přichystalo několik skutečně dobrých skladeb, které budou pilířem jejich další koncertní sezóny.
Tahle kapela hraje jako v osmdesátých letech a vlastně tak hrála vždycky. Jenže na rozdíl například od alba „Návrat králů“ jim (alespoň místy) na „Nočních dravcích“ nechybí lehkost a dobré melodické nápady, prezentované dnes už sebejistým Chrástkou. Tahle kapela není moderní jako v dobách „Hráče“, ale dnes nejsou moderní ani Whitesnake, Bon Jovi a staré desky Europe… Turbo si bere mustr z nejlepších let těchto světových hegemonů, dává jim punc tuzemského rocku (zejména v textech navrátilce Ladislava Vostárka), ale dělá to s elegancí a znovu ukazuje záda řadě konkurenčních, králů sobotních večerů s vůní sena a pivních výparů.
Tahounem desky je Chrástka. O tom, že zpívat umí, přesvědčil už u Macbeth a zde ukazuje, že i po dlouhých letech jeho hlas neztratil nic ze své naléhavosti a rozsahu. Je rovněž velice dobrým kytaristou, který předkládá velmi slušná sóla, která jsou kořením desky. Základem je několik opravdu dobrých, stylově vyhraněných skladeb. Nad všemi ční jasně hitová „Konečná“ (neberme v potaz klišovitý text, zejména ve sloce), evokující směs AOR a pozdního hair metalu, podobně laděná „Ty tělem svým i povahou jsi anděl“ a svižnější „Nech slzy kanout“, vzdáleně připomínající debutové album amerických Danger Danger. Zde jsou Turbo pro letošek nejsilnější a prezentují velice pozitivní, až letním sluncem prozářenou náladu. Právě v těchto skladbách se přibližují době, kdy jim vládl Richard Kybic. Po boku těchto skladeb stojí i povedené „Vznešenost v tváři zemřelých“, baladická „Goodbye Forever“, epicky monumentální „Vesmír je chrám“ a nakonec i otvíráková „Miss Nebe“. Ty vyvažují nedostatky, kterých se na „Nočních dravcích“ také několik najde. Zejména v tom, že album obsahuje zbytečně moc balad, „Bilý princ“, „Království ledový“ a především „James Bond“ jsou skutečně až na hraně vlezlosti a dobrého vkusu. Nepřesvěčí ani svižnější „Noční dravci“, „Dívce v přítmí“ a „Nech si to tvoje víno levný“ (jednoznačně nejhorší věc alba), kde jako kdyby Turbu znovu docházel dech.
Jestliže Turbo nedokázalo na minulých deskách (mezi ně patří i comebacková nahrávka s Kybicem „Jsou stále v nás“) přesvědčit o tom, že by se měla vrátit podoba osmdesátých let, neděje se to úplně ani tenotkrát. Ovšem na „Nočních dravcích“ se dostavuje lepší forma, než bylo od této kapely řadu posledních let zvykem. Můžeme dokonce mluvit o tom, že v případě novinky předložilo Turbo nejlepší kolekci od legendární „Party“. A to se počítá.
★ 7/10
YouTube ukázka - Nech slzy kanout
Seznam skladeb:
1. Miss nebe
2. Konečná
3. Bílý princ
4. Ty tělem svým i povahou jsi anděl
5. Goodbye Forever
6. Vznešenost v tváři zemřelých
7. Království ledový
8. Nech slzy kanout
9. Noční dravci
10. Dívce v přítmí
11. James Bond
12. Nech si to tvoje víno levný
13. Vesmír je chrám
Sestava:
Miroslav Chrástka - zpěv, kytara
Petr Štastný - baskytara
Karel Mecner - klávesy
Jiří Lang - bicí
Rok vydání: 2020
Čas:
Label: Warner Music CZ
Země: Česká republika
Žánr: hard rock/pop rock/AOR
Diskografie:
1984 - Turbo
1985 - To bude, pánové, jízda
1987 - Hráč
1988 - Turbo 88
1990 - Parta
2001 - Jsou stále v nás
2003 - Byl to hráč
2005 - Návrat králů
2012 - Žár
2020 - Noční dravci
Foto: archiv kapely
Přečteno: 5319x
Komentáře
Zpěvák se měl před nahráváním zpěvů, nejprve vyléčit z rýmy. To jeho mečení je strašné.
Tak to nééé, to je ztracenej čas.
To Guns :
Noční dravci mi nepřijdou jako turbo, ale jako solovka Míry Chrástky !! Nechápu, že za osm let nikdo jiný z Turba nesložil ani "hoří " . Pro mě osobně je i Turbo z 80. let moc vlezlá hudba. Poslouchám muziku co mě hlavně obohatí. Dříve jsem si poslechl i nejstarší desky od Kabátů. Dnes je pro mě tato muzika moc jednoduchá. Všude se píše že Vostárek na Noční dravce napsal výborné texty ... Já si to nemyslím. Možná dělám chybu, že poslouchám Blind Guardian a ty texty jsou třeba inspirované knížkami. Hlavně Víno .. od Vostárka je hrůza !
Já jsem se k Turbu dostal až díky této recenzi. Samozřejmě jsem o nich slyšel ty dvě hitovky Hráč a Chtěl jsem mít, ale nic více. Vždycky jsem měl o nich vyzy, že to je celkem slušný hard&heavy bigbítek a celkem to i souhlasí. Celkem mě překvapilo, že to zní fakt hodně dobře. Když bych to srovnal třeba s tehdejších Citronem či Olympikama, tak to zní daleko méně zábavově a celkem dost rozdílně. Texty Vostárka jsou v pohodě. Některé hodě podařené. Richard Kybic to byl výborný kytarista a dobrý zpěvák či skladatel. Jsem jediný co v prvních pěti deskách slyší prvky heváče? Já ho třeba slyším v Tak dej mi s tím svátek,Vodopády slov (Zvuk mi trochu připomíná zvuk Citronů v období Radegastu a Vypusťte psy) ,Sláva,Parta i třeba v Lasce z pasáží, ale to je takový melodický alá později Křížek. Našli by si i další. Celkem mě ta škatulka Pop rock zaskočila. Jako jsou tam měkčí písně a ty klávesy tomu celkem i nahrávají, ale riffově je to normální Hardrock. Teda většinou no :) Někde jsem tam slyšel třeba Katapulty z období 1986 - 1991. První deska ta měla hodně podobný zvuk kytar. Někde i druhý zpěvák(bubeník) Jiří Lang připomíná Dědka z Kaťáků. Nejvíce v To bude pánové jízda, kde mi i jedna část ryffu připomíná riff od Kaťáků v Ty jsi tedy povaha a ten začátek je jasný London - Wherewolves in London nebo Pantera - Heavy Metal Rules :) A třeba píseň Měsíc má v sobě podobný pozdější riff zase od Kaťáků - Znám podobu tvou pravou. Jak bylo v recenzi ty Whitesnake,Europe a třeba i první Bon Jovi a Night Ranger jsou tam hodně slyšet. Nová deska mě celkem i překvapila. Má modernější zvuk, ale vlastně celkem klasicky řekl bych :) První písnička je hodně povedená. Špatně si nevedou i Vznešenost v tváří zemřelých,Království ledový. Ostatní jsou na mě asi moc melodické a nevyzní tak dobře jako v prvních deskách. Vesměs klasická deska. Hodně hloupá text mi přišel v Bondovi. Jako od začínající kapely puberťáků asi v pohodě, ale od kapely co hraje 40 let fakt ne :) Jak bylo řečeno v recenzi, hodně dobře si vede pěvec a kytarista Miroslav Chrástka, který celkem důstojně zastupuje Richarda. Dám však přednost osmdesátkovým věcem.6/10 Jo a Pepsi, že ti tam přijde moc ploužáků nebo spíše balad? Já nejsem moc odborník na jejich desky, ale z těch pěti co jsem slyšel, tak tam pomalejších věcí bylo taky dost :)
To Petr :
Díky. Škoda že MacBeth nedělal typ muziky jako Kreyson, nebo Blind Guardian. Bohužel hard rockem odkojený nejsem.
téma Turbo 2020 :
pro mě Turbo je strašně jednoduchá muzika. Mám hodně rád třeba píseň Sláva, nebo Navždy goodbye. Noční dravci jsou bohužel tak přehlušeni klávesami, že se to nedá poslouchat. Cd jsem si koupil originál. Další minus je že Turbo skoro vůbec nevydává nové desky. Neříkám , že album se má točit každý rok. Ale pokud odstup mezi deskami je více než 4- 5 let. Je to moc.
Mě zasáhl hlavně ten klip, na který odkazuji v prvním příspěvku na YouTube, album jsem v té době nějak neřešil, bylo mi těsně nad 10 :) Pak si pamatuji par klipu od McB v esu na TV nova. V době začátku devadesatek jsem byl rád, když mi rodiče dali peníze na vysněnou MC Fear od the dark. Jinými slovy, dodnes mám rad zvuk kapel, který nebyl naboostovany, ale krásně dynamicky - viz klip Galaxy. To mě oslovilo, styl jsem neřešil a ze zahraničních jsem znal jen IM. Mám pocit, ze zvuk bicích z rannych devadesatek mi chybí dodnes - ty velké škopky v analogu, proste krásně zní. Co vím tak první album MacBeth bylo nahráno v Německu - nebo měli německého producenta...
Většina z nás odrostla na nejrůznějších Arakainech, Kreysonech a Torrech. Ano, to byl takový ten náš metálek. Jenže MacBeth zněli opravdu parádně a světově a jejich první album strčí hravě a s prstem v nose do kapsy cokoli od těch našich tuzemských osmdesátkových hrdinů.
Mac Beth zněli něco jako Bonfire se zpěvem Scorpions (Chrástka hodně jako Klaus). Jejich debut je hodně silný.
Škoda že nehrají i dnes.
MacBeth má rád Vašek Mrzena z Rimortis. Když se ho fandové ptali , které má nejvice rád české kapely, tak mezi deseti nej byli i MacBeth.
Co Petře vlastně hráli MacBeth za styl ? Ty desky mě minuly. Kreyson, arakain, dereš. To u mě nejvíce jelo.
Míra Chrástka taky vyhrál cenu s písní Hirošima. Tu Petře taky hráli MacBeth ? Dík za reakci
Byl jsem čerstvý teenager, když v ČT měl premiéru klip MacBeth - Galaxy, nevím co s tím, ale dodnes mám pocit, že je to ku@va dobrý, zvuk a vůbec feeling není tak sterilní jako u dnešních digitálních - generických produkcí. Zkuste poslechnout:
https://www.youtube.com/watch?v=VCeHeABXr70
Zpěv v ukázce je místy až nepříjemný. Jinak proti Turbu v post-Kybicovské éře nic nemám, dokáží složit slušné věci a minulé album Žár se mi dost líbilo.
Kybic, odešlo Turbo .. další alba jsou zbytečná ...
klikl jsem 2x. Admine, prosím, jeden smaž ..
Nemám rád kapely co vydaj desku jednou za sedm let, nebo 8 let !! Turbo vydal desku a je to prostě průmer. Pro mě taková jednoduchá hudba.
Za mě 6 z 10 možných