REO SPEEDWAGON - This Time We Mean It

Akcie REO Speedwagon na americké scéně stoupaly, vše šlo ovšem docela pomalým tempem. Každé album dosáhlo lepšího žebříčkového umístění, ale o skutečném průlomu, kdy by se kapela stala hvězdou první velikosti, jakou byli třeba Alice Cooper, se mluvit nedalo. Přesto však v táboře kapely panoval relativní klid a nebyly žádné známky toho, že by jim nevyhovovalo dosavadní tempo nová deska každý rok. REO Speedwagon pilně koncertovali, takže se jim dařilo získávat řadu nových příznivců a nezapomínali ani na tvorbu nových skladeb. Společnost Epic Records kapelu brala na milost, protože její alba vykazovala stále lepší čísla a nedocházelo ke třenicím ani na této frontě. Tato skutečnost slouží i jako svědectví doby, kdy firma věnovala každé z kapel nemalé úsilí i čas, než soubory dosáhly úspěchu, což se v dalších letech stalo skoro nemyslitelné. 

S tvorbou desky „This Time We Mean It“ se začalo na začátku roku 1975, kdy se ještě propagovala několik měsíců stará nahrávka „Lost In A Dream“, a během jara kapela novinku natočila. Jak hovoří ve vzpomínkách přeživší členové, vařilo se při tvorbě i natáčení částečně z vody, protože bylo jasné, že nový materiál nedosahuje kvalit alb „Ridin' The Storm Out“ a „Lost In A Dream“. Autorská studnice zpěváka Mikea Murphyho a kytaristy Garyho Richratha vysychala a jako dar z nebes přišel nápad na natočení coververze „Out Of Control“ z repertoáru The Eagles, z níž se stala nejvýraznější položka desky. To bylo velice znepokojivé, protože devět autorských věcí včetně singlu „Reelin'“ stojí trochu v pozadí za předělávkou. 

Stylově zůstávali REO Speedwagon u zvuku předchozích desek, na nichž byl důležitý hardrockový základ, k němuž se tu v menší, tu ve větší míře přidávalo bluesové koření, které se nejvýrazněji projevilo na „This Time We Mean It“ a trochu obrousilo hrany energického podání skladeb. Dal by se prezentovat také názor kritiků, kteří hovořili o tom, že REO Speedwagpon na nahrávce docházela energie, což mohlo pramenit z pětiletého cyklu nekonečných turné a tvorby nových desek. Ať už za tím stálo cokoliv, „This Time We Mean It“ je jasně nejhorší ze všech tří alb, na nichž se objevuje zpěv Mikea Murphyho, ačkoliv můžeme stále mluvit o lehce nadprůměrném kusu. Vyčerpání však bylo hmatatelné z celého materiálu.

Ten zachraňuje zejména první část alba. Za slušný lze považovat otvírák „Reelin'“, i když srovnávat jej s „Ridin' The Storm Out“ dost dobře nešlo. Obstojně zní „Headed For A Fall“, z níž je však cítit, že Richrathova kompozice Murphymu příliš nesedla, zbytečně vypjatý refrén tahá za uši a vše musí zachraňovat kytarista sólovou prací. Velmi dobrá byla uvolněná „River Of Love“, z níž dýchá atmosféra poloviny sedmdesátých let, čímž se spolu s coververzí „Out Of Control“ stala nejlepší položkou desky, která s postupující stopáží ztrácí na síle a od skladby „Lies“ působí jako prodlužování agonie, protože poslední tři položky lze považovat za zcela zbytečné. Vrchol zoufalství přichází v závěrečné „Dream Weaver“, při níž máte pocit, že kapele musí spadnout obrovský balvan ze srdce, když trápení po více než pěti minutách skončilo. 

Spolupráce Mikea Murphyho a původní zbytku REO Speedwagon se definitivně vyčerpala, protože ani jedna ze stran si neměla co dál nabídnout, i přesto, že „This Time We Mean It“ byla o kousek úspěšnější než „Lost In A Dream“. Pomohlo tomu i turné o sedmačtyřiceti zastávkách, které rozptýlilo rozpaky z desky, ale nedokázalo zvrátit všeobecné rozhodnutí, že na jeho konci dojde k ukončení spolupráce mezi Mikem Murphym a kapelou. Bylo znát, že se už narazilo na limity a že kapela potřebuje zcela nový impulz k tomu, aby mohlo dojít k posunu a nezačaly se ztrácet vydobyté pozice. Krok to ovšem byl dozajista riskantní. 

Pro Murphyho znamenalo tříleté angažmá u REO Speedwagon posun v kariéře, v níž pokračoval i v dalších letech a aktivního muzicírování se nevzdal i přes prodělanou mrtvici. V osmdesátých letech se stal součástí kapely Billy Vera & The Beaters, která měla několik hitových singlů, rozjel sólovou kariéru a dnes hraje na klávesy v bluesbandu držitele Grammy Peta Andersona. S REO Speedwagon si  zazpíval jako host na jednom loňském koncertě, čímž ukončil léta trvající debaty o zlé krvi mezi oběma tábory.