REO SPEEDWAGON - R.E.O.

Když zpěvák Mike Murphy opustil REO Speedwagon, ocitla se kapela na rozcestí. I když úspěch, jehož s ním dosáhla, nebyl nijak závratný, za tři roky a tři víceméně dobrá alba („Ridin' The Storm Out“ a „Lost In A Dream“ lze považovat za klasiku raných REO Speedwagon) se stal poznávacím znamením kapely, ačkoliv do hard rockové pěvecké extraligy úplně nepatřil. Měl však své fanoušky, kteří se ke kapele přidali až po jeho příchodu a pro ně byla nepředstavitelná vize, že v čele formace stane jiný frontman. Byla otázka co dál, týdny běžely, management i vydavatelská firma chtěly znát rozhodnutí a situace se stávala prekérní. Legendy se nedokáží shodnout na tom, kdo přišel s myšlenkou, aby nabídka přistála na stole Kevina Cronina. Ten byl podle svých slov velmi překvapen, protože v době příprav alba „Ridin' The Storm Out“ se s kapelou nerozešel v dobrém. 

V mezičase zkoušel nastartovat sólovou kariéru, což se mu (i přes skutečnost, že byl velmi zdatným skladatelem a dobrým zpěvákem) nedařilo. Nabídku REO Speedwagon přijal a když mu jeho dávný rival, kytarista Gary Richrath, přislíbil, že se může aktivně účastnit i příprav na následující desce, byla ruka v rukávě. Croninův skladatelský příspěvek byl pro kapelu nutností. Nejenže šlo o obstojného hitmakera, který dokázal vystihnout chutě publika, ale s Murphym odešel výrazný skladatel, který kapele chyběl. Ač velmi nerad, musel si Richrath přiznat, že jeho skladby stály za působení obou vokalistů v druhém sledu. Dokázal se sebe sice vykřesat „Ridin' The Storm Out“, ale ta byla jedinou výraznou kapelní položkou první poloviny sedmdesátých let.

S Croninovým příchodem se začala rýsovat změna stylu, protože nebyl stejným typem zpěváka ani skladatele jako blues rockově založený Murphy, směřoval mnohem popovějším stylem, což se ukázalo už na albu „R.E.O./T.W.O.“, a naplno to mělo propuknout v blízké budoucnosti. Jeho comebacková nahrávka, nazvaná pouze „R.E.O.“ (snad jako symbol nového začátku) byla albem, které se obracelo k minulosti a jeho část vznikla ještě před Croninovým návratem. Z toho důvodu jsou pěvecké party rozděleny mezi Cronina a Richratha, přičemž Garyho vokální vklad ukazuje, proč po Murphyho odchodu REO Speedwagon rychle zavrhli myšlenku, že by se do jejich čela postavil klávesista Neil Doughty nebo Richrath. Oproti tvárnému, až popově uhlazenému hlasu Cronina je Richrathův projev spíše zemitý a barva hlasu nevýrazná, což přispívá k rozpačitému dojmu z desky. 

Sázka na Cronina se ukázala být velmi dobrá, když album odstartovala singlová „Keep Pushin'“, předzvěst budoucích hitů a jasná ukázka rukopisu croninovských REO Speedwagon. Zpěvák skladbu původně schovával pro sólovou tvorbu, z níž však zbylo pramálo a proto ji použil jako vstupní vklad do kapely. Přidal ještě dvě výrazné skladby, „Lightning“ a „(I Believe) Our Time Is Gonna Come“, které stojí ve stínu „Keep Pushin'“, ale ukazují zárodky toho, co se z kapely mělo vyvinout v příštích letech. Richrathovy věci „(Only A) Summer Love“ (s mírným reggae nádechem), „Tonight“, či instrumentálka „Flying Turkey Trot“ pokračují v trendu předchozích alb, který ale měl čím dál více dostávat na frak od sílícího Croninova vlivu. Ten se projevuje pouze mírně, ale oproti deskám s Murphym bylo znát, že dochází k posunu do popovějších vod.

Album „R.E.O.“ průlom nezaznamenalo a ani na něj nemělo sílu. Je to deska, která plně nezúročila potenciál nové sestavy, také se na ní podepsala skutečnost, že vznikala ve spěchu a jejím hlavním účelem bylo ukázat fanouškům, že REO Speedwagon přežili rozchod s Mikem Murphym a mohou navázat na krátkou etapu s Kevinem Croninem. Z této vývojové etapy zbyl pouze singl „Keep Pushin'", zbytek skladeb už zcela přikryl prach času. Oprávněně, protože materiál na desce nijak zvlášť silný nebyl. Zárodky něčeho většího se však citelně klubaly na svět. I když album neslavilo prakticky žádný úspěch a vykázalo ještě horší výsledky než všechny tři nahrávky s Murphym, je pro některé fanoušky důležitým milníkem v tvorbě kapely.

Chvíle prvního průlomu se blížila. Stejně jako pro Kiss nebo Cheap Trick se i pro REO Speedwagon stala velmi důležitá první živá nahrávka, která ukázala skutečnou sílu kapely. Dvojalbum „Live: You Get What You Play For“, které zaznamenalo koncertní formu kapely na turné k albu „R.E.O.“, definitivně ukázalo správnost opětovného angažmá Kevina Cronina, a ačkoliv zcela ignorovalo skladby Mikea Murphyho, bylo pro rok 1977 zásadním. Dá se říct, že REO Speedwagon zachránilo existenci, protože po jeho úspěchu se Epic Records rozhodli to s kapelou ještě zkusit. Neměl u toho být už basista Gary Philbin, jemuž nový směr, který prosazoval Cronin, příliš nešel pod jeho mohutný knír.