REO SPEEDWAGON - You Can Tune A Piano, But You Can't Tuna Fish

Jestliže si u alba „R.E.O.“ kapela nebyla jistá, že s angažováním Kevina Cronina dělá krok správným směrem a zpěvák se příprav materiálu na desku příliš neúčastnil, následující turné ukázalo, že při výběru vokalisty měli nyní REO Speedwagon šťastnou ruku. Cronin se ukázal být nejen velmi dobrým zpěvákem, ale i zdatným charismatickým frontmanem, což z něho pomalu dělalo miláčka publika. Radost kapele (tedy původním členům) kazila skutečnost, že turné mělo být poslední pro basistu Gregga Philbina, který se se spoluhráči po jeho ukončení rozloučil. Nezapadal do dlouhodobého konceptu, který nosil Cronin v hlavě a k němuž se mu podařilo přesvědčit ostatní členy. Nastolil cestu k mnohem větší komerční přívětivosti, která šla ruku v ruce s tím, co se dělo na americké scéně, kde i Kiss coby synonymum hard rockové údernosti začali zjemňovat sound a úspěch začínaly slavit AOR formace Foreigner, Toto či Journey. 

Místo Philbina kapela vybrala dosud nepříliš známého Bruce Halla, který zapadal do nového konceptu nejen tvárnější hrou, která postrádala Philbinovu bluesovou zemitost, ale i díky image, která měla útočit na city fanynek, protože tam mělo ležet budoucí těžiště posluchačské základny. Tomu bylo nutné přizpůsobit materiál, protože i přes kvalitu desek s Mikem Murphym postrádala hudba REO Speedwagon potřebný sexappeal a hitový základ. Kapela měla na kontě žánrový hit „Ridin' The Storm Out“ ale ten už byl několik let starý a nejednalo se o hitparádový trhák a typ skladby, kterou by si oblíbila americká rádia. Tam měli nyní REO Speedwagon namířeno. Využít k tomu měli zejména specifický Croninův rukopis, jenž na minulé desce ukázal prostřednictvím skladby „Keep Pushin'“, že bude pravý pro takový směr. 

Když kapela v březnu 1977 uzavřela kapitolu s Philbinem vydáním živého alba „Live: You Get What You Play For“, vrhla se na tvorbu nového materiálu, na němž pracovala po celý zbytek roku, což v porovnání s předchozími deskami byla rekordní doba. Dva hlavní autoři materiálu Cronin a Richrath se stali koproducenty vznikající nahrávky, z čehož vznikl úspěšný model, který se vyplatil i na nejslavnějších deskách kapely. Croninův vliv byl nezpochybnitelný a převážil Richrathův rukopis, který částečně zůstával u hard rockovějšího stylu předchozích alb. Ne náhodou z Croninovy dílny pochází úvodní dvojice „Roll With The Changes“, která na úvod alba ukáže posun, jaký kapela udělala od minulé desky a a také představí všechny ingredience, z nichž bude v následujících letech tvořit největší hity, a ikonické balada „Time For Me To Fly“, která nastavila nová pravidla pro podobně laděné skladby. Ve stejném duchu Cronin vytvořil i druhou baladu „Blazin' Your Own Trail Again“, která se nestala takovým trhákem jako „Time For Me To Fly“, ale rozhodně za ní nezaostává. 

I „Lucky For You“ a „Say You Love Me Or Say Goodnight“, které pochází ze spolupráce Cronina s Richrathem, nezastírají hitový potenciál, ačkoliv mají svižnější tempo a typické Croninovy melodie z nich dělají potenciální stadionové šlágry. A pak jsou tady Richrathovy věci, které by bylo možné označit za slabinu desky a důvod, proč „You Can Tune A Piano, But You Can't Tuna Fish“ nedosáhlo na absolutní hodnocení. Přesto „Sing To Me“ a „Do You Know Where Your Woman Is Tonight“ (je nutné ocenit její výbornou, lehce melancholickou náladu) jsou také velmi kvalitní věci, postrádající Croninův tah na špičku hitparád, ale mezi ostatní skladbami nepůsobí jako chudý příbuzný. Jedinou slabinou alba jsou „Runnin' Blind“, jejíž největší nevýhoda spočívá v tom, že nešikovně stojí mezi oběma výtečnými baladami a nicneříkající instrumentálka „The Unidentified Flying Tuna Trot“, bez níž by se album obešlo. Vezměte ji ale na milost, protože k této klasice prostě patří. 

„You Can Tune A Piano, But You Can't Tuna Fish“ bylo albem, které REO Speedwagon „udělalo“. Ukázalo jejich novou tvář, která fanouškům zavoněla a definovalo styl kapely tak, jak si s ní posluchač spojuje celá desetiletí. Mělo ještě zbytky hard rockové minulosti, zejména kvůli Richrathově dravé kytaře, ale už mířilo jinam. Dnes je klasikou původního AOR a velmi důležitou nahrávkou pro kapelu. Kupředu ji táhla balada „Time For Me To Fly“, která si klestila cestu hitparádami, a přestože řada fanoušků preferovala spíše svižnější „Roll With The Changes“, je i díky countryové předělávce od Dolly Parton největší klasikou píseň o pomíjivé lásce a hořkosti rozchodu. 

REO Speedwagon se dočkali. „You Can Tune A Piano, But You Can't Tuna Fish“ vystřelila hitparádami směrem nahoru a výsledkem byl průlom, v jaký kapela ani nedoufala. V roce 1978 se zařadila po bok nastupujících hegemonů AOR scény se dvěma miliony prodaných kusů, a stala se jednou z nových, jasně zářících hvězd i přes podivný název alba a jeho odpudivý obal, který se považuje za jeden z nejhorších v rockové historii.