REO SPEEDWAGON - Good Trouble

REO Speedwagon s albem „You Can Tune A Piano, But You Can't Tuna Fish“ zakusili úspěchi, ale co se rozpoutalo po vydání „Hi Infidelity“, překonalo i nejdivočejší představy. Deska, tažena singlem „Keep On Lovin' You“, letěla hitparádami neomylně k vrcholu a kapela poprvé poznala, co znamená užívat si úspěch plnými doušky. Turné ji zavedlo na největší stadiony amerického kontinentu a její sláva se oproti minulým letům začala šířit i do Evropy, Austrálie a částí Asie. Byla k tomu  zapotřebí stylová korektura, při níž kapela obrousila hard rockové ostří a ve větším množství do hudby nechala vstoupit popové melodie, ale výsledek byl omračující. „Hi Infidelity“ platí v ranku AOR za naprostou klasiku, patřící mezi absolutně nejlepší desky stylu, její kvalitě mnoho neubralo pětačtyřicet let od vydání a album je poslouchatelné pořád dobře, i když dobové úlitby je mu třeba odpustit.

Kapela byla natolik ostřílená, že věděla, že se úspěchem nesmí nechat zaslepit a že všechno může skončit během chvilky. Ocitla se ve zcela jiné pozici, která však byla ještě dost vrtkavá, i když si ji REO Speedwagon vydřeli poctivou prací. Jenže úspěch mívá obvykle dvě strany mince a kromě toho, že kapela mohla na chvilku podlehnout iluzi, že je největší rockovou atrakcí na světě (možná i pár týdnů), začala pociťovat tlak ze strany managementu a vydavatelství, kteří přišli na to, že rozběhli stroj na peníze. „Po obrovském úspěchu s albem „Hi Infidelity“ na nás všichni vyvíjeli tlak, abychom se co nejrychleji vrátili do studia a zajistili, že z dané situace vytěžíme maximum. Protože jsem byl hlavním autorem, byl jsem to já, kdo musel písně dokončit,“ vzpomínal na dobu největší slávy frontman Kevin Cronin, který byl pod největším tlakem, protože turné skončilo v závěru září 1981 a najednou přišla informace, že už na únor má kapela zamluvené studio pro natočení další desky.

„Řekl jsem jim, že nemám dostatečně kvalitní věci. Měl jsem si stát za svým a nenechat se nutit k nahrávání, dokud nebudu připravený. Nechal jsem se ale přemluvit a to byla chyba,“ dodal Cronin. Přestože s nějakými nápady přišel kytarista Gary Richrath i basista Bruce Hall, byl to Cronin, na něhož se spoléhalo, že přijde se skladbou, která se „Keep On Lovin' You" minimálně vyrovná. Když kapela nastupovala do studia, byla si vědoma toho, že takový hit v zásobě nemá a s vybranými skladbami (údajně jich moc na výběr nebylo) nepanovala všeobecná spokojenost. Vzhledem k okolnostem a k tomu, v jakém spěchu deska „Good Trouble“ vznikala, je i přes rozpačité názory kapely, výsledek velice dobrý. Druhá „Keep On Lovin' You“ se sice neobjevila, ale Croninovo tvrzení, že skladby nemají dostatečnou kvalitu, lze brát jako zbytečně sebekritické.

Frontman dodal čtyři věci, které jsou tahounem desky a o „Keep The Fire Burnin'“ a „The Key“ se dá hovořit jako o dalších potenciálních hitech, které mohly klidně bourat hitparády. Když „Keep The Fire Burnin'“ vyšla, vypadalo to, že by se úspěch „Hi Infidelity“ mohl opakovat, jenže jako druhý singl byla vybrána Richrathova „Stillness Of The Night“, která byla dostatečně kvalitní, ovšem širokou veřejnost oslovit nedokázala. Ukázala, že tradičnější (míněno hard rockovější) skladby od REO Speedwagon už nejsou příliš žádané, a jelikož jich je na „Good Trouble“ více než na „Hi Infidelity“, možná to způsobilo, že deska je považována za propadák. Dlužno dodat, že zcela nezaslouženě, neboť získala platinu.

V diskografii kapely se neztratí ani „Girl With A Golden Heart“, částečně odzpívaná Brucem Hallem, která disponuje silným refrénem, ani baladická „Sweet Times“, jež ukazuje nejpopovější stránku desky. Pár slabších míst se zde nachází, ale ani v případě skladby „Let's Be-Bop“, kterou znovu zpívá Bruce Hall, nebo nevýrazných „Every Now And Then“ či „Back In My Heart Again“ nejde o úplné zbytečnosti, neboť ukazují, že REO Speedwagon byli na vrcholu slávy a sil, a tvořili skladby, které by jim konkurence mohla závidět. Ve výsledku jde o album, které důstojně navazuje na největší bestseller jejich kariéry.

„Good Trouble“ měla smůlu, že vyšla po „Hi Infidelity“ a mezi nimi svět poznal i „Čtyřky“ od Foreigner a Toto a „Escape“ od Journey. Scéna se začala tříštit a REO Speedwagon přišli o výsadní postavení. Deska i kvůli tomu má postavení černého Petra a od ukončení turné se k ní kapela nevracela. Je to škoda, protože stále je na ní na vrcholu sil, a kompozičně je možná trochu nenápadnější než minule, ale pořád velice silná.