REO SPEEDWAGON - Find Your Own Way Home

REO Speedwagon se museli smířit s novou realitou, neboť stáli mimo okruh zájmu velkých firem i hlavního posluchačského proudu, přesto zvěsti o možném rozpadu utichly. Kapelu povzbudil opětovný zájem o jejich klasická díla, která vycházela v reedicích, a také skutečnost, že legendy sedmdesátých a osmdesátých let zažívaly drobný comeback, jejich turné byla hojně navštěvována, přestože nová tvorba od kapely příliš žádána nebyla. Turné, která po roce 2000 REO Speedwagon absolvovali po boku stylově spřízněných Styx a Journey, se dala považovat za velice úspěšná a povzbudila chuť do nové tvorby, ačkoliv na patálie s vydáním „Building The Bridge“ dosud členové nezapomněli. Nechtěli se už spoléhat na vydavatelskou firmu a padlo rozhodnutí zajistit emisi nového alba ve vlastní režii. Doba se posunula a na natočení desky nebyla zapotřebí armáda producentů a drahá studia, což rozhodnutí REO Speedwagon uspíšilo.

V kapele panoval klid. Hádky ohledně dalšího směřování kapely dávno vyšuměly, i Cronin poznal, že bitvy o autorství nepřinášejí žádný valný výsledek, protože rádia i televizní stanice REO Speedwagon stejně nehrály a hitparády kapele zůstaly uzamčené. Sestava se neměnila a přestože Cronin podnikal i sólové koncerty, na nichž mu společnost dělal kytarista Dave Amato i bubeník Bryan Hitt, na funkčnost kapely to nemělo žádný vliv. Muzikanti vstoupili do předdůchodového věku a všechno plynulo pomalu, volně, žádný shon jako v minulosti nebyl na denním pořádku, a proto možná otázka nové desky, o níž se začalo mluvit kolem roku 2005, okolí kapely překvapila. S tvorbou se nijak nespěchalo, protože muzikanty netlačily žádné termíny, vydavatelské firmy ani management, který dávno poznal, že mnohem výdělečnější jsou koncerty s programem největších hitů než nová alba. Ta si kapely formátu REO Speedwagon tvořily spíše z rozmaru a pro vlastní potěšení.

Přesně tak nahrávka „Find Your Own Way Home“ zní. Album absolutně rezignuje na honbu za stadionovými hity a místo toho nabízí spíše nenápadnou desítku věcí, která nemá vyložené vrcholy ani nepříjemná překvapení. Deska zní jako ukázková práce kapely dávno za zenitem, která si novou hudbu hraje jen pro sebe a hrstku věrných, a fakt, že kdysi bourala hitparády, je vzdálený miliony let. Díky tomu může být deska sympatickou záležitostí, ovšem faktem je, že za minulou „Building The Bridge“ a díly z dob vrcholné slávy výrazně pokulhává. Nemá žádnou atmosféru, která by se vinula celou stopáží a nemá ani výrazně zapamatovatelné skladby, které by dokázaly utáhnout slabší místa. I když kapela do alba vpadne se „Smilin' In The End“ energickým způsobem, je to jen úvod, který není pro vyznění desky směrodatný. Cronin výrazně zatlačí na pilu a ukáže, že jeho hlas během let zhrubl, ale skladba překvapivě postrádá typické melodie, díky čemuž hodně ztrácí na působivosti.

Vynahradit by to mohla titulní „Find Your Own Way Home“, která plyne v poklidnějším, typicky softrockovém tempu, a zejména baladická „I Needed To Fall“, o níž by se dalo mluvit jako o největším hitu desky, ačkoliv žádných výrazných singlových úspěchů se nedočkala. Ukázala ale, že Croninova skladatelská studnice ještě nevyschla, přestože by o tom některé z dalších skladeb mohly svědčit. Od „Dangerous Combination“, přestože se na ní podílel další hitmaker, hostující bývalý člen Survivor Jim Peterik, album začíná působit rozvláčným a lehce fádním dojmem. I když by „Run  Away Baby“ v druhé polovině stopáže mohla působit jako vzpruha, neděje se tak. Deska v ospalé náladě dojede až k závěrečné „Let My Love Find You“, hrající na nostalgickou strunu, která při vědomí toho, že šlo o poslední album REO Speedwagon, získává na působivosti. Kapela o dva roky později přišla s vánoční kolekcí „Not So Silent Night… Christmas With REO Speedwagon“, která je však zcela zbytečná, proto za skutečně poslední album lze považovat „Find Your Own Way Home“.

Další roky kapela v poklidu koncertovala v módu „greatest hits tour“, zakopala i dávnou válečnou sekyru s Garym Richrathem, který se objevil na několika koncertech v roce 2013, dva roky před svou smrtí, kdy jej zabily nespecifikované žaludeční potíže. Naživu není ani původní basista Gregg Philbin, který v ústraní zemřel v říjnu 2022. Bubeník Alan Gratzer se na řadu let stal stálým hostem kapely, a i když v roce 2017 aktivní muzicírování vzdal, zůstává členem rodiny REO Speedwagon, objevil se i na vystoupení loni v září, které dost možná definitivně kariéru uzavřelo. Ještě předtím došlo k drobným třenicím, neboť na několika koncertech Cronina nahradil jak Terry Luttrell (nazpíval debutovou desku), tak Mike Murphy (byl členem kapely v letech 1973 až 1975), ale finálové vystoupení přivedlo dlouholetého frontmana zpět.

Přestože na REO Speedwagon lze nahlížet jako na kapelu, která měla úspěch v určitém časovém období, kdy zachytila tón doby, jisté je, že vždycky šlo o nadanou partu výborných muzikantů, která dokázala vyplodit velmi slušnou řádku hitů. Nejde jen o „Hi Infidelity“, která nastavila pravidla pro AOR osmdesátých let, ale i o jiná alba, která ukázala schopnost kapely napsat dobrou skladbu, jež se pak snadno stala hitem. Za to neotřesitelné místo v rockové historii REO Speedwagon určitě patří.