LION'S SHARE - Inferno

„Pojďme si s dalším albem trochu odpočinout a uvidíme, kam se to bude vyvíjet, obzvlášť s nahrávacím průmyslem…,“ navrhl prý kytarista Lars Criss Nilsu Patrikovi Johanssonovi po vydání alba „Dark Hours“, rozčarovaný tím, jak se hudební byznys nemilosrdně přesouvá z hudebních obchodů na internetovou síť. Nils Patrik Johansson tuhle výzvu kdovíjak vážně nebral, pod hlavičkou Astral Doors, Civil War, Wuthering Heights, i v rámci sólové kariéry postupně vypouštěl do světa slušnou řádku desek, ale ústřední dvojice Lion's Share si od sebe odpočinula (aniž by někdy ohlásila rozpad) důkladně.

Po devíti letech od Crissova úniku do odpočinkové zóny se objevil kraťas s lakonickým názvem „EP“, jenž nabídl dvě nové skladby, a v následující pětiletce Lion's Share zásobovali posluchače systematickým vypouštěním singlů (bylo jich téměř dvacet), aby letos albové leháro definitivně odpískali novou kolekcí „Inferno“. Pro ty, kteří důsledně sledovali postupné upouštění páry Lion's Share a archivovali singly, je „Inferno“ defacto trochu zbytečná záležitost, protože všechny skladby na ní obsažené už světlo světa dávno spatřily (byť na úpravy došlo), ale pro ty, kteří Crissův apel vzali doslova a od Lion's Share si také dali důslednou pauzu, bude příjemným návratem do nálad osmdesátkového heavíku v duchu Dio či Judas Priest s hodně signifikantním vokálem.

Vyjma ostřejšího a pronikavějšího zvuku se dá říct, že sedmnáct let, které dělí minulé a aktuální album Lion's Share, zmizelo jako lusknutím prstů. Jelikož Lion's Share od „Dark Hours“ utlumili i progresivnější pronikání černobílých klapek do své tvorby, jsou na „Infernu“ dva zásadní elementy – kousavá, střelhbitá Crissova kytara a pichlavý Johanssonův hlas, které spolu v ideální symbióze vytrvale útočí a škrábou v solidně vystavěných kompozicích, jasných sloganech a povedených melodiích. Někdy se přikloní víc k Accept jako v úvodní „Pentagram“, v The Lion's Trail“ a „We Will Rock You“ posílají jasný pozdrav Diovi, s „Live Forever“ by mohli Lion's Shaer kápnout do noty Primal Fear. Kdyby se Lion's Share dohodli s Dream Evil a odkoupili od nich patent na užití geniálního názvu „The Book Of Heavy Metal“, prozradili by o albu to nejpodstatnější a stačil by jen dodatek, že jde o album přesvědčivé, uvěřitelné, zásluhou burcující a posluchačsky velmi vděčné potenciální hitovky „We Are What We Are“ i s chytlavým žolíkem. Zařazením finální těžkopádné „Run For Your Life“ rozbijí šablonu, které se drží celé album, ale zároveň tím ztratí část kouzla z předchozí přímočarosti.

Když už měl přijít návrat na scénu, tak je dobře, že přišel v téhle podobě. Lion's Share si zachovali tvář, elán, i schopnost přenést posluchače do zlatých časů heavy metalu, a hlavní je, že přitom zní dostatečně čerstvě.