COURSE OF FATE - Behind The Eclipse

Course Of Fate z Norska jsou zajímavý případ. Vznikli v roce 2003 a o tři roky později začali chrlit jedno demo za druhým. Až v roce 2013 vydali EP „Cognizance“ a debutové album vydali v roce 2020, sedmnáct let od svého vzniku. Od té doby přichází každé tři roky s novou dlouhohrající nahrávkou, takže letos přišla na svět třetí deska, která dostala jméno „Behind The Eclipse“.

Course Of Fate hrají progresivní metal a v jejich tvorbě můžete nalézt inspiraci různými známými jmény žánru. Dream Theater? Najdete je tam, Norové hrají prog v tomhle stylu, na druhou stranu jsou přímočařejší. Navzdory tomu, že titulní song na začátku alba má deset minut. Je to melodická skladba s dobrými kytarovými sóly, solidním zpěvem a příjemnou atmosférou. Je to metal, ale žádná tvrďárna. Zajímavostí jsou působivé sbory, jež jsou šikovně zakomponovány v druhé polovině songu.

Většina skladeb má stopáž kolem pěti či šesti minut. Course Of Fate vždy stihnou předvést instrumentální a kompoziční dovednosti, ale přespříliš se v tom nevyžívají. „Sky Is Falling“ je razantnější než titulní skladba. Také disponuje parádním atmosférickým sólem, díky kterému je atmosféra silnější. Balada „So It Goes“ možná trochu překvapivě Course Of Fate úplně nesluší. Místy působí utahaně, i když formálně a řemeslně je v pořádku. Zpět k vyššímu tempu a také řezavosti se vrátí „Acolyte“, jež nasadí temnou náladu a doposud nejpůsobivější klávesy.

„Hiding from the Light“ překvapí, protože zvrátí dosavadní spíše klasickou podobu prog metalu směrem k moderně a extrému, neboť přinese moderní kytarové riffy, změny temp a překvapivě growl. Je příjemné osvěžení, že za polovinou desky přijde něco, co jste nečekali a že se kapela nebojí pracovat se zvukem. Baladická „Don't Close Your Eyes“ přinese další překvapení, je velmi tichá, komorní a prostřednictvím akustiky, baskytary a houslí opět mění výraz desky. Závěrečná „Neverwhere“ kombinuje temnější podobu s velmi melodickou a představuje velmi dobré zakončení alba.

„Behind The Eclipse“ přináší kvalitní progresivní metal. První polovina desky působí spíš tradičně ve stylu Dream Theater nebo Symphony X, v druhé polovině Course Of Fate přidají modernu a nedrží se jen jednoho výrazu. Zajímavé jsou rovněž balady. První se příliš nepovedla, druhá příjemně překvapila. „Behind The Eclipse“ má ambice být černým koněm letošní progové sezóny. Jedinou chybu dělá na konci první poloviny, kdy si posluchač může říci, že je to trochu zdlouhavé. Albu se na chvilku přestane dařit být zábavné, ale druhá polovina přináší čerstvé nápady. Věřím, že o Course Of Fate ještě hodně uslyšíme.