DYECREST - Defying Gravity

Finští Dyecrest vzdali na předešlém albu "One I Had a Heart" hold zpěvákovi Kimmo Blomovi, který s nimi v nultých letech nazpíval desku "This Is My World". Prostor dostala melancholie a pieta. Věci byly správně uspořádány a přišel čas na novou etapu. Ta je symbolizována nejen vstupem umělkyně Heidi Aaltonen, což je první zpěvačka v historii kapely, ale hlavně energetickým nábojem novinky "Defying Gravity", který připomíná Fénixe velkolepě zrozeného z popela...

Šestičlenná kapela nepřestává s jemným žánrovým žonglováním. Do základní power heavy metalové formy jsou vmíchány vlivy moderny, progu i hard rocku. Většinou jde o prostředek, jak na kompozičně složitějším základu vyvést okrasně aranžovaný refrén. V úvodní skladbě "Unravel Me" zmíněné atributy rovněž poslouží k představení nové pěnice. Heidi byla bez nejmenších pochyb dobrou volbou, její hlas má příjemnou barvu a snadno si poradí s výzvami, jež pro zpěvačku vymysleli mužští kolegové. 

Ve stopě "Forsaken" Heidi na okamžik podpoří harshující vokál, aby v závěru proběhlo působivé společné skandování. V písni dojde také na atmosférické plochy s náznakem oduševnělé vznešenosti, což je dojem, který se zhmotní a potvrdí v několika dalších skladbách, například v nádherně uvolněném refrénu osmiminutové "The Weight of the Trigger". Největší devízou skladby je ovšem příklon k tradičnímu power speedu. Správně umístěné zrychlení ve společnosti vícehlasných popěvků dělá učiněné zázraky. Se stejnou nonšalancí se Finové pohybují v pomalých tempech - "Safe and Sound" je balada s příjemným akcentem klasických popových hitů a při velkolepě houpavých chorusových rytmech finálové "Lost Voices" si možná v představách zatančíme na nebeském parketu. 

Dyecrest se aktuálně pohybují na území vynalézavého power progu (zhruba ve stylu krajánků Gladenfold), díky nové zpěvačce a popově laděným melodiím se šestičlenný spolek zároveň posunul k oblasti tradičních female-fronted bandů. Album nicméně není bez chyb. Občas se objeví ploška, kterou se autorům nepodařilo sladit s atraktivnějším zbytkem, a v takových momentech se nám písně vzdalují. O něco větší péči by zasloužil zvukový mix, o který se postaral studiový technik Miitri Aaltonen, jinak také manžel zpěvačky Heidi. Jde nicméně o drobné kaňky a celkově neexistuje důvod, aby si kdokoli odepřel poslech nahrávky, jejímž prostřednictvím se Finové, plni naděje, odrazili do nové éry.