Velikonoční pondělí se pro někoho neslo pouze v duchu těchto svátků, ale pro hudební fanoušky připravilo bonus v podobě koncertu amerických formací Escape the Fate a Emery, podpořené ještě pražskou kapelou River Jordan.
Je pravdou, že před pražským Lucerna Music barem to trochu vypadalo jako při srazu příznivců stylu emo. Hloučky lidí oděných v černorůžových outfitech s vlasy sčesanými do očí, sluneční brýle samozřejmě nezbytností. Při čekání na vstup do klubu okolo nás několikrát prošli členové jednotlivých kapel, a tak nebyl problém ukořistit fotku nebo podpis ještě před vystoupením.
Jako první s asi hodinovým zpožděním vystoupili již zmiňovaní River Jordan, které zasvěcenci mohou znát pod dřívějším názvem The Airbags. Jejich hudba mi místy připomínala americké formace Hawthorne Heights a Saosin a ke dvěma zbývajícím kapelám perfektně stylově sedla. River Jordan hledání nového směru jenom prospělo a určitě v šedých českých hudebních vodách nezapadnou.
Jako druzí se dostali na scénu Emery z Jižní Karoliny, jejichž styl kulminuje kdesi mezi screamem a post HC. Tento kvintet se prezentoval jednou zvláštností, dvěma frontmany Toby Morrellem a Devinem Sheltonem, kteří si píseň od písně předávali mikrofon a basu. Opomenout nelze ani charismatického Joshe Heada, který pobíhal po pódiu, občas něco zakřičel do mikrofonu nebo se staral o klávesové party, ale hlavně ke konci vystoupení skočil mezi diváky. Ti si vystoupení Emery viditelně užívali a spoustu písniček znali nazpaměť, proto vyvstává otázka, kolik lidí přišlo na „tahouna“ večera Escape the Fate a kolik přišlo právě na Emery.
Escape the Fate začali hrát zhruba okolo desáté. Tato skupina vznikla roku 2004 pod vedením zpěváka Ronnieho Radkeho, který se ale dostal do problémů se zákonem, a tak ho nahradil Craig Mabbitt, který dříve působil v Blessthefall.
EtF přijeli představit písničky ze svého posledního alba "This War Is Ours", které vydali loni, ale nevyhýbali se ani starší tvorbě. Velice mě zajímalo, jak si Craig poradí s písněmi, které nazpíval Radke, protože je vždycky obtížné zvykat si na nový vokál. Craig ovšem vypadal, že se cítí jako ryba ve vodě, komunikaci s publikem zvládal na výbornou, a tak mě, stejně jako ostatní, brzy strhl na svou stranu. Kytaristé Max a Monte zůstávali lehce v pozadí, stejně jako bubeník Robert, kterého fanoušci mohli pořádně vidět až na samém konci, když šel házet paličky. EtF představili 11 písní, z nichž největší úspěch sklidily "Something", "Situations" a "Guillotine II".
Na závěr musím podotknout, že mě koncert mile překvapil, aneb jak říkám, nejlepší je jít na koncert, od kterého nic nečekáte a odcházíte naprosto nadšeni. Všechny zmíněné kapely možná nepatří mezi špičku hudební scény, ale svým přístupem k hudbě a hlavně k fanouškům si mě rozhodně získaly.
|
