Koncert finských poprockových Monday v pondělí je pěkná „souhra náhod“. Monday jsou skupina tvořená pěti muzikanty – v čele se sympatickou zpěvačkou Sallou a kytaristou, producentem a mužem spousty finských projektů Tuomasem „Gary“ Keskinenem, který k nám v minulosti zavítal vloni na podzim společně s jeho další kapelou Ancarou. Monday se se svým chytlavým songem „Play“ dostali ve Finsku do druhého semifinále výběru do Eurovize a jejich hudba je na poslech melodická, klidná a neurazí. A kapela působí příjemně.
Pražský koncert otevírali milovníci finské muziky z pop/rock/goth kapely Calathea, kteří byli nuceni vyměnit nejen zpěvačku, ale také bubeníka a navíc byli obohaceni o basáka... Vlastně ze (mně) známé sestavy jsme měli možnost vidět pouze kytaristu Lukáše Pirkla a klávesáka Jaroslava Holého. Postu zpěvačky se za nemocnou Markétu ujala kráska Olga Lounová a ujala se velmi schopně. Ačkoliv v Kainu není příliš místa pro akční vystupování, celá show Calathey působila svěže a zábavně. Po německých koncertech se Olga znovuobula do bot, jak by se dalo říct. V Calathee působila už před třemi lety, tudíž aklimatizace nemohla být tak náročná. Ona aklimatizace se také povedla náhradnímu bubeníkovi Ondřejovi Veselému, který byl Olgou „vyhecován“ i k bubenickému sólu, na což u Calathey nejsme zvyklí. Palec nahoru. Palec dolů pak za jednu trošku nemístnou hlášku, kdy Olga s nadšením děkovala fanynce, která ji pochválila, že je vystoupení lepší, než před rokem. „To jsem tady nezpívala, to byla jiná zpěvačka? Takže jsem lepší než Markéta? Jo!“ Asi to mělo vyznít jako poklona pro Markétu a radost z toho, že se Olze povedlo skvěle zazpívat, bohužel to vyznělo trošku jinak. Ale jinak za výborné odzpívání opět palec vzhůru. Co si budeme povídat, i když místy Olga působila na pódiu jako hvězdička s čumáčkem nahoru, svoji roli znovunavrácené zpěvačky Calathey zvládla skvěle, koncert si dle všeho užívala a vzhledem k tomu, že bude mít exhibicionismus asi v krvi, dokázala předvést živou optimistickou show a ukázat, že v jejích hlasivkách sídlí obstojný hlas.
Ještě dlouho po tom, co Calathea opustila prostor pódia se nedělo nic. Obvykle to čekající fanoušky dokáže pěkně rozladit, vypadalo to, že muzikanti na stage rozhodně nespěchají a naopak nevypadalo, že by šlo o nějaké technické problémy, vše působilo pohodově a uvolněně. A Monday překvapili! Moc jsem od nich popravdě nečekala, z desky mě jejich muzika nepřivádí do varu, ale k mému velkému překvapení mě celé jejich vystoupení velmi bavilo. Zpěvačka Salla Lehtinen možná není dokonalou zpěvačkou s hlasem jako zvon, ale v Praze se do toho opravdu opřela. Občasné hlasové excesy se tak daly díky záživnosti show i odpustit. Publikum se poměrně dobře bavilo a navíc se v něm ocitla i jakási finská delegace a díky přítomnosti těchto Finů kapela dost často sklouzávala při průpovídkách k publiku ke svojí mateřštině. Vzhledem k tomu, že Monday vydali zatím jednu desku a dva singly, byl playlist tvořený právě z tohoto. Otevírali skladbou „You And Us“ stejně jako na desce, vytyčit můžeme třeba písničky jako „24 Hours In Picture“ (stejně se jmenuje i celé album), „My Star“ nebo právě oba singly „Stop Me“ a „Monday“. Největší úspěch sklidila ale závěrečná (již v úvodu zmiňovaná) skladba „Play“. To, že kapela nadchla bylo patrné i z toho, že se publikum hlásilo o přídavek, čemuž ale nemohlo být vyhověno. Z koncertu jsem přes veškerá neočekávání odcházela výborně naladěná, ačkoliv trochu koncertově neuspokojená. Po Monday, nebo mezi nimi a Calatheou, bych klidně ještě snesla jedno vystoupení.
|
