Dát dohromady žebříček deseti nejlepších nahrávek za posledních deset let, je opravdu neskutečně těžká záležitost. Moc dobře vím, že už za měsíc zjistím, že jsem některou úžasnou desku zapomněl zmínit. Taktéž vím, že za pár let může být můj žebříček úplně jiný. V každém případě jsem se snažil sestavit pořadí hlavně z hlediska důležitosti. Vybral jsem alba, o kterých věřím, že se za několik let bude psát jako o klasikách, o nejdůležitějších nahrávkách dekády, ve které momentálně žijeme.


1. SYSTEM OF A DOWN - "Toxicity" (2001)
Dle mého nejdůležitější metalová nahrávka uplynulé dekády. Něco jako „Nevermind“ od NIRVANY (pro devadesátá léta). V době, kdy se do popředí draly chlapecké kapely, které se snažily tvářit drsně, na scénu vlítla parta šílenců, která všem ukázala prostředníček. Natočila neskutečně dravou smršť, která dokázala, že i z nářezu se může stát komerční trhák. Nebudu to okecávat, „Toxicity“ stejně slyšel každý z nás, SYSTEM OF A DOWN jsou podle mě nejvýraznější metalovou kapelou nového tisíciletí.

2. RAMMSTEIN – "Mutter" (2001)
Dechberoucí sbírka emocí, mocných kytarových riffů a nápěvů. Jestliže si myslím, že SOAD jsou nejdůležitější kapela posledních let, RAMMSTEIN jim šimrají paty. Ne že bych měl tuhle kapelu nějak výrazněji rád, ale jejich přínos na scénu a důležitost uznávám. „Mutter“ je v každém případě jejich vrchol.

3. THE GATHERING – "Souvenirs" (2003)
Nejzvláštnější a zároveň nejvypiplanější deska holandských géniů. Jasná ukázka totální hudební svobody, která dává najevo, že hudba nemá hranice. Chce jen chtít je posouvat. Nádherné album plné krásných a emotivních songů. Deska, do které jsem nemohl spoustu let proniknout. Nakonec se ale stalo...

4. SINERGY – "To Hell And Back" (2000)
Neskutečná heavy metalová jízda, na které neexistuje slabé místo. Výborné nápady stříkající z každé skladby, parádní zvuk a totální nasazení. SINERGY byli dle mého soudu největší heavy metalovou kapelou uplynulé dekády. A „To Hell And Back“ je vrcholem jejich krátké, avšak bezchybné kariéry.

5. ARCH ENEMY – "Anthems Of Rebellion"(2003)
Jak by zněl heavy metal, kdyby ho hráli death metalisté? Stačí si poslechnout „Anthems Of Rebellion“, nejdokonalejší střetnutí těchto dvou stylů. Bratři Amottové mají neuvěřitelnou schopnost napsat precizně znějící hitové skladby. A jejich deska z roku 2003 je naprosto nepřekonatelnou klasikou. Jedna z nahrávek, u kterých jsem si takřka jist, že se už za pár let bude mluvit o klasice.

6. GLENN HUGHES – "F.U.N.K."
GLENN HUGHES v novém tisíciletí chytil čerstvý dech. Jeho nahrávky jsou svěží, silné, muzikantsky dokonalé. „F.U.N.K.“ je vyvrcholením jeho nové podoby. Deska důležitá hlavně z toho pohledu, že i rockový dinosaurus může ještě dnes natočit tak čerstvě a mladistvě znějící záležitost, která je příjemnou nostalgií, ale zároveň žádnou zatuchlinou.

7. OPETH – "Blackwater Park"(2001)
Kdo má rád tvrdé OPETH a zároveň i jejich jemnější tvář, musí mít z „Blackwater Park“ orgasmus. Nejryzejší OPETH, kteří na této fošně řekli všechno. Nahrávka, kde se střetávají styly, která těžko najde následovníka.

8. METALLICA - "Death Magnetic" (2008)
Člověk jim může zazlívat změknutí, člověk jim může zazlívat následné vracení ke kořenům. METALLICA to má svým způsobem těžké. Pokud se ale člověk přenese přes všechny emoce, musí uznat, že je „Death Magnetic“ sakra dobrá deska. Kapela má šťávu a přišla i s výbornými nápady. Nahrávka, která člověka vcucne, rozkouše a vyplivne. Říkejte si, co chcete, METALLICA opět vládne!

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ DESKY TUZEMSKÉ SCÉNY (bez pořadí):

DYING PASSION - "Relief" (2007)
Dle mého snad nejosobitější česká kapela dnešní doby. „Relief“ je absolutním vyvrcholením jejich vzrušující hudební poutě. Nejlepší je ale pocit, že DYING PASSION mají pořád sílu a věřím, že jednou „Relief“ dokonce překonají.

SIX DEGREES OF SEPARATION - "Triotus, Tricephalus And Tribadism" (2005)
Ještě dnes nechápavě kroutím hlavou, kde SDOS vzali tolik energie, kterou následně naprali do své nejmocnější nahrávky. „Triotus...“ zaútočil na tuzemskou scénu takovou silou, že dodnes těžko hledá konkurenci. Geniální songy, výborný feeling, klasika...

SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY – "Relic Dances" (2004)
V mém žebříčku nejoblíbenější tuzemská doom metalová placka. Krásně vygradované songy, které do oblaků vynáší hlavně zpěvačka Hana Hajdová. Za zmínku ale také stojí výrazný cit pro aranže a celkově schopnost napsat nezapomenutelné skladby.