Při natáčení této desky si Blind Guardian vybrali zatím nejdelší pauzu ve své dosavadní historii a navíc jí předcházelo mnoho významných změn. Kapela si samozřejmě moc dobře uvědomovala své postavení i velká očekávání s ním spojená a nechtěla produkci novinky nijak zbytečně uspěchat a dopustit se v dosavadním hladkém výstupu na vrchol osudného škobrtnutí. Nejvýznamnější změnou pak byla nově navázaná spolupráce s Flemmingem Rasmussenem, který měl do produkce přinést ostřejší zvuk. Skončila se plodná skladatelská kooperace s Kaiem Hansenem, ale sbor naopak obohatil hlas Ronnieho Atkinse z Pretty Maids. Přes všechen tlak kapela nakonec nezaváhala ani v nejmenším a všechny změny byly nakonec jednoznačně k lepšímu.
Jestliže jsem „Somewhere Far Beyond“ označila jako jeden z vrcholů tvorby, mohu tady vytyčit hned ten další. Jednoduše nádherný obal skrývá bez přehánění mistrovské dílo. Tady už nejde jen o to, že je tu hodně hitů a žádná ze skladeb není slabší. Když se člověk podívá na seznam skladeb, uvědomí si, že skutečně kterákoli z nich by mohla na jiném albu fungovat jako jeden z největších hitů. Vezměte si jen titulní „Imaginations from the Other Side“ s úchvatnými sbory v refrénu a znásobenými vyhrávkami kytar. Stejně skvělá je i následující „I´m Alive“, která nejlépe ukazuje vzor, podle kterého je na albu vytvořena většina písní – tedy tvrdé sloky s Hansiho agresivním vokálem, které znenadání střídají jemné akustické pasáže. A přitom to všechno tak úžasně sedí.
Svůj výjimečný cit pro balady kapela předvedla v následující „A Past and Future Secret“, která nese zasněnou středověkou atmosféru a je korunována Hansiho procítěným vokálním projevem, který jako by vůbec nevycházel ze stejného hrdla, jako některé brutální pasáže ostatních skladeb. Vůbec – to, co Hansi pěvecky předvádí na celém albu, je jednoduše nad lidské chápání. Poslouchat jeho hlas po tom, jak úžasně se dokázal vypracovat, pro mě vždy bylo jedním z nejsilnějších hudebních zážitků.
Navíc se zdá, že kapela se neustále zdokonalovala ve vzácném umění, jak napsat epický a bombastický refrén do každé skladby a přitom se neopakovat. Právě refrény jsou tím, co udělalo z „Born in a Mourning Hall“, „Bright Eyes“ či „And the Story Ends“ skladby, které jen tak nedostanete z hlavy. Už jsem ale zmínila, že v tomhle případě nemůžeme vybírat nejlepší písně – všechny jsou totiž nejlepší a každá svým originálním, rozeznatelným a zapamatovatelným způsobem. Samozřejmě i tady mám ale svého favorita – je jím skladba „Another Holy War“, která se honosí přesně oním typem naléhavého stupňovaného refrénu, který mě donutí si ji přehrát i několikrát po sobě při každém poslechu alba.
U předchozí „Somewhere Far Beyond“ jsem se dlouho rozmýšlela, jestli jí opravdu dát plný počet bodů. Tady absolutně není co řešit. Popravdě – nedokážu si představit, že by tohle album mohlo být ještě lepší. Kapela odvedla opět úžasnou práci a posunula své hranice ještě kousek dál. Prodejnost šla tentokrát skvěle po celém světě a pozice byly zase o něco pevnější. A to všechno více než zaslouženě. Vždyť poslech „Imaginations...“ je jednoduše požitek.
|
