Bylo by pošetilé si myslet, že Sixx: A.M. budou mít někdy takový dopad, jako domovská kapela ústřední postavy projektu Nikkiho Sixxe, Mötley Crüe. Ovšem, když se podíváme na statistiky úspěšnosti, rozuměj prodejnosti, zjistíme, že poslední, a dle mého názoru pouze průměrná deska „This Is Gonna Hurt“, dosáhla v Americe na desáté místo oficiálního žebříčku. A to je, prosím pěkně, jen o šest míst horší příčka, než měli Crüe se svým posledním albem „Saints Of Los Angeles“. Ano, kdyby v Sixx: A.M. nehrál Nikki Sixx nebo kytarista DJ Ashba (Guns n´Roses), asi by kapela zajímala mnohem méně lidí, protože její hudba není zrovna ta nejoriginálnější.
Tento projekt vydal dvě desky, které sloužily spíše jako soundtrack ke dvěma knihám, které Sixx napsal. První „The Heroin Diaries Soundtrack“ obsahovala několik skutečně povedených skladeb, jako třeba „Life Is Beautiful“ nebo „Van Nuys“, a působila vcelku svěžím dojmem. S dvojkou „This Is Gonna Hurt“ už to bylo o něco horší. I když se na ní objevily také povedené kousky typu titulní věci nebo baladické „Are You With Me“, byl zbytek jakousi šedí průměru.
 Právě z obou desek vytáhla trojice Sixx, Ashba a zpěvák a kytarista James Michael sedm věcí, které převlékla do akustického kabátku a tím jim vtiskla nový rozměr. Startuje se pilotním singlem z poslední desky „Lies Of The Beautiful People“. Skladbou, na které se podílel i kytarista John 5 (ex-Marilyn Manson). Ovšem ani nový kabátek této věci nedal požadovaný rozměr, který by jí zaručil pozici hitu. Lépe na tom z poslední desky je „This Is Gonna Hurt“, které trojice vtiskla atmosféru, ze které až mrazí.
I ostatní skladby jsou svými novými aranžemi rozhodně zajímavé. „Sure Feels Right“ nebo „Life Is Beautiful“ odkryly svůj pravý potenciál až na kost a když v původních verzích působily trochu přeprodukovaně, zde jsou mnohem přirozenější. Vlastně ona celá deska se poslouchá vcelku dobře. Sice to nebude žádná převratná událost, ale když budete mít náladu na jinak, mnohem citlivěji, zahraný rock n´roll, je „7“ přímo pro vás.
|
