„Mám vás všechny rád. Mám rád i toho debila Kotzena, i když nikdy nebude mít žádnou osobnost,“ řekl někdy v roce 1993 notně namazaný Bruce Anthony Johannesson vulgo C.C. DeVille, který právě zmizel z řad Poison, kde jej nahradil Richie Kotzen. Přestože pro Poison byl C.C. DeVille vždy jakýmsi symbolem a „jediným možným kytaristou“, v jedné věci se mýlil. Richie Kotzen totiž má osobnost. A jakou! Přesvědčit se o jeho charismatu přišla zhruba dvoustovka návštěvníků jeho akustického koncertu na dvoře Zach´s Pubu v Plzni.
Pohled na dvůr vypadá v šest večer docela tristně. Sám Kotzen sedí u jednoho z prázdných stolů, u druhého parta studentíků vede řeči o svých vědeckých pracích. Jinak pusto, prázdno. „No jestli tady budeme sami, tak to bude pěkná vostuda,“ říká kamarád Křížák, nahýbaje si z půllitru koutské pivo. V tu chvíli mi na mysl vytanou názory o tom, že Čecháček má v uších fakt nasráno a když přijede kdejaká druho-, třetiřadá sebranka (ne, nebudu jmenovat, abych nebyl nařčen, že ten speed/power/melody/symphony/happy/hurrrrrááááá metal nesnáším, i když je to samozřejmě pravda, že jo…). Před osmou hodinou už je to veselejší. Dvůr se rychle zaplňuje. Je vidět i pár vyhlášených českých kytaristů, jako třeba Jan Militký nebo Petr Henych.
Kotzen nastupuje přesně v půl deváté. Mraky, které ještě hrozily bouřkou, se rozplynuly a Richieho znonivá akustická kytara nás vtáhne do děje této tropické noci. Těžiště koncertu leží samozřejmě v Richieho sólové tvorbě. Jako jednu z prvních citoval i svou poslední desku „24 Hours“ s úvodní věcí „Love Is Blind“. Pak se pokračovalo exkurzem do historie, když Kotzen zařadil své hity jako „Change“, “High“ nebo „Lose Again“. Pak přichází první překvapení a tou je strhující verze „Until You Suffer Some (Fire And Ice)“ z desky „Native Tongue“, jediné, kterou kdy Kotzen nahrál s Poison. Při této interpretaci je jasně slyšet, jak velký vliv v té době měl Kotzen na zvuk této kapely. „Native Tongue“ je v podstatě, když to řeknu hodně přehnaně, prostě jeho deska. Dokonce kacířsky bych řekl, že Kotzen je i lepší zpěvák než sám Bret Michaels, do kterého si právě před touto skladbou Richie kamarádsky rýpl.
Když se jde na koncert kytarového hrdiny, je jasné, že se musí čekat i kytarové exhibice. Bylo jich sice málo, ale byly tam. Při nich Kotzena doplňovala mladá, zhruba tak dvacetiletá pohledná basistka. Ta nakonec zůstala až do konce představení. Atmosféra gradovala, když došlo na přídavky. Ty byly víceméně očekávané. Jako první z nich zazněla slavná „Stand“ z repertoáru Poison, kterou s Kotzenem odzpívali všichni návštěvníci a po jejím skončení si kytarista vysloužil několikaminutový aplaus, který sám až musel klidnit. Na úplný závěr zazněla nezapomenutelná „Shine“, Richieho nejvýraznější vklad do tvorby jeho další kapely Mr. Big. V deset hodin je klid. Kotzen se loučí, hází trsátko do prvních řad a mizí k výčepu, kde si po výkonu v tomto tropickém dnu dopřává vychlazenou dvanáctku. Já se balím chytit noční spoj a přemýšlím o tom, že tohle byl skutečně vydařený koncert. Kolik hudby dokáže udělat jeden člověk sám s akustikou. A kdeže nějaká Porta…
|
