Tak tomuhle říkám dobře utajená perla… Na důvod toho, proč němečtí folkáči (abych byl přesný, kapela sama se vyjadřuje o unikátní kombinaci keltského rocku, gotického metalu, folku a alternativních vlivů, a v tomto případě na tom šprochu něco bude) Lyriel nepatří mezi stylové tahouny, proč se o jejich deskách nevedou bouřlivé diskuze, či proč nepatří mezi lákadla festivalů (nejen těch folkově zaměřených), nějak nemůžu přijít. Ať je ale chyba kde chce, rozhodně to není v hudbě samotné. To na svém již pátém albu „Skin And Bones“ Lyriel potvrzují měrou vrchovatou.
A těžko říct, co je tím největším lákadlem na jejich tvorbě. Jestli je to velice příjemný, smyslný a barevný vokál Jessicy Thierjung, jestli je to ta rozverná potměšilost housliček, dodávajících nahrávce skvělý šmak, jestli je to schopnost přirozeně proplést vlákénka dramatické jedovatosti s melodicky šťavnatými refrény, jestli je to naprostá uvolněnost a konzistence všech nálad, jestli je to schopnost všudypřítomné gradace skladeb či umění pohrát si s emocemi , to není až tak rozhodující. Důležité je, že kombinace všech těchto prvků (dohoďte k tomu pochopitelně i semo tamo ostrost kytar, pestrost dynamických bicích a v neposlední řadě i půvab nejen vokalistky, ale i její parťačky s cellem, byť tu pochopitelně člověk docení spíš až pod pódiem) je velice jiskřivá.
To naznačil již singl a zároveň úvodní skladba alba „Numbers“, dokonale demonstrující rafinovanost Lyriel při křížení dramatu a melodických skluzavek, při míchání šťavnatě řezavých riffů a živočišných houslí, kouzelnou kombinaci rozvernosti a smyslnosti Jessičina vokálu (ta holka je prostě k sežrání!) i to vzrůstající napětí, eruptující do nadýchaně pozitivního dynamického refrénu. Kouzelné na téhle desce je fakt, že tenhle mustr, byť použit opakovaně, se neochodí, jako důkaz slouží temnější „Falling Skies“ s až tanečně mazlivou melodií ve strhujícím refrénu, barevná, emočně drásavá a dynamická „Black And White“ (nesporná hitovost vedla k převlečení kůže téhle skladby a jejímu představení ve dvou variantách), s parádní chlapskou vokální (čistou i agresivně zchraptělou) výpomocí, či rozpustilá housličkárna s chytlavou melodií a narůstající intenzitou „Your Eyes“. Baladám pak vévodí „Days Had Just Begun“, kde do přesvědčivé křehkosti a atmosféričnosti Lyriel dokáží tu špetku dramatu snadno propašovat. Pro jazykofily nutno zmínit i příjemnou „Der Weg“, ve které kapela vsadí na němčinu a světe, div, se na příjemnosti a líbivé poslouchatelnosti se nic nemění.
Nebudu tvrdit, že „Skin And Bones“ je dokonalá deska. Po natlakované první půlce se v té druhé jednak více sází na komornější atmosféru (byť ani v těchto barvách deska neztratí přitažlivost, přece jen ten živočišný esprit vyprchává), jednak některé z nápadů nemají až takovou sílu (leč co by za ně jiní dali), ale jak výše naznačeno, Lyriel mají dostatek účinných zbraní, takže pod hladinu příjemného poslechu nespadnou ani v těch nejobyčejnějších (u mě je to „Worth The Fight“) momentech. Lyriel se v hitovce „Number“ dopočítají až k desítce, já jsem se zasekl jen o něco málo dřív.
|
