Už x-krát mě napadlo, že díky pisálkování a díky tomu, jaká kvanta muziky se na mě valí, buď začínám být zbytečně zmlsaný, nebo už nevychází alba, která by člověka posadila na zadek, anebo prostě jen nemám čas nechat ty silné desky dostatečně se zažrat až kdesi do mozkového jádra a naplno si je prožít. Snad proto se mi ani vloni neobjevila žádná desítka v hodnocení. Máte-li to podobně, přeji nejen sobě, ale i vám, víc času a klidu na dostatečně hluboké vnímání a důkladné vstřebávání alespoň těch nejpřitažlivějších alb. U mě to v loňském roce byla tato:
Zahraničí:

MY DOPPELGÄNGER - God Is A Lie
mrazivá muzika a emoce obnažené až na kost, dnes, s mírným časovým odstupem bych šel s bodováním o chlup výš

ELVENKING - The Pagan Manifesto
totálně nakažlivá pohanská magie!

ACCEPT - Blind Rage
nejlepší album s Tornillem, kterému srovnávání s největšími klasikami Acceptů neublíží

DIABULUS IN MUSICA – Argia
říkal jsem, že se s Diabulus In Musica uvidíme v konečných bilancích, a je to tady. Bodejť by ne, když mají na kontě svojí nejlepší desku.

FALCONER - Black Moon Rising
Křiklounovi Bladovi bych sežral asi i dechovku a když jeho hlasivkám sokolníci nabídnou takovéhle pecky, je vyhráno.

PERSUADER - The Fiction Maze
Když se s někým ztratit v bludišti, tak jenom s Persuader, protože ti z toho udělají neskutečně nadupané dobrodružství - intenzivní a natlakované nasazení, vytažené až na tu nejostřejší možnou hranu

SINBREED - Shadows
„Shadows“ je jako tobogán pro malé haranty – jen co dojedete dolů, už se hrnete do dalšího kola.

DIVINE ASCENSION – Liberator
Divine Ascension prý posunují female fronted metal do úplně nového levelu. Zkuste, stojí to za to!

LYRIEL – Skin And Bones
dobře utajená perla s housličkami, cellem, smyslným ženským zpěvem, energií a výbornými melodiemi

TWILIGHT FORCE – Tales Of The Ancient Prophecies
když už jsem si začínal myslet, že mě cokoliv alá Rhapsody asi definitivně příliš nebaví, přišli Twilight se svým debutem a ejhle, ono to zalézá pod kůži rychlostí kosmickou

Liv KRISTINE – Vervain
Liv dokázala svojí desku, která si svým tradičně širokým pojetím vlastně říká o kompromisy, udělat bez kompromisů. A barevné „Vervain“ s podmanivým Liviným hlasem smyslně hladí po duši.

Tuzemsko:
A co doma? Jen jediná deska mě trefila na komoru, pár jich k tomu nemělo daleko, pár kousků hodně potěšilo… takže asi normálka. Možná je s podivem jen to, že žádnou z medailí nepobrala metalová kapela…

STARÉ PUŠKY - Stálo to za to
Ano, Stálo to za to. Deska, jejíž bezprostřednosti se stále nemůžu nabažit.

SLOBODNÁ EURÓPA – Štvorka
Slobodka je prostě Slobodka. I když jsou kluci zralejší, nic neztratili ze svého kouzla.

ZNOUZECTNOST - Best Simplicitas
O svoji osobitou šaškovskou čepici plnou moudrosti, laskavého humoru, leckdy absurdního nadhledu i mrazivých jehel, uvelebených v náruči přitažlivých melodií a popěvků ZNC nepřišli.

BLAMAGE - Bez pravidel
Tahle deska tak tak stihla konec roku, takže mé dojmy z ní jsou maximálně čerstvé, což Blamage vyneslo těsně pod stupně vítězů. Uvidíme, až se dojmy usadí, co to udělá. Recka bude brzy.

PERSEUS - Říše vlků
Nezaměnitelný klasický heavík, nezaměnitelný Mirek Spilka. Kombinace, která vytrvale funguje.

SECOND CHANCE – Dotyky
Vítej, tak tohle je ráj, můžeš tančit, zpívat nebo na lásku si hrát…, deska snadno klouže do uší a navíc má sílu se v závitech i na dost dlouho zavrtat (nemluvě o tom, že Veronika Fialová by pro letošek ode mne dostala korunku pro tuzemskou rockově metalovou královnu)

ASCENDANCY - Count Illuminatus
pocitově a náladově asi nejbohatší položka seznamu

ARAKAIN – Adrenalinum
Eagle ve své recce napsal, že Arakain stále (byť v obměněné sestavě) i po 17 deskách baví. Já bych pojem „stále“ nahradil pojmem „znovu“ a před baví bych doplnil „hodně“

RADIX - Nezlomní a nezlomení
melodicky majestátní hard-heavy bigboš s obrazotvornými texty coby balzám na okoralou (nejen) heavíkovskou duši.

MODESTY & PRIDE - Ordo ab Chao
Za ty dva roky od debutu „Endless Road Part I“ se podařilo kapele zjasnět (čistý zpěv dělá strašně moc), zpřitažlivět, zdramatičnět a být mnohem, mnohem nápaditější.

ACHSAR – Septentrionalis
severská krev koluje v žilách i válečníkům u našich východních sousedů.

PORTA INFERI - Out Of The Difference
Nechceme hrát klasický power metal, tvrdil Mirek Andrássy. A tak ho Porta Inferi posunuli do moderny. A funguje to.

Koncert:
Absolutní zlatý slavík pro rok 2014 – TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA v Praze

Píseň roku:
A zase jsme mimo metal – ELÁN a jejich „Uchom ihly“. Kdybych to uměl, tak ten text bych napsal já. A vlastně i tu nenáročně působivou hudbu.

Úžas:
Metalové bravíčko, ve kterém život končí ve třiceti. Snad poprvé v životě jsem byl rád, že tenhle deadline mám už dávno za sebou… :-)

Poděkování:
Všem vám, kteří naše stránky navštěvujete, čtete a diskutujete, i celé té bandě, která má prsty v tom, že stále fungujeme