Když dva dělají totéž, není to totéž. Dvě populární německá „S“ se víc jak po desetiletce studiového mlčení vrátila s novým albem. Ale zatímco Scanner mají se svým „The Judgement“ sílu a energii na to skály lámat, Stormwitch se převážně (a to je ještě ten lepší případ) prezentují jako univerzálně neškodná kapelka pro čaje o páté.
Ze sestavy, která zažila již první reinkarnaci na začátku tohoto tisíciletí a která v tom období natočila poměrně silná dvě alba, zbyl pouze zpěvák Andy Aldrian (či Andy Mück, chcete-li). A toto tvrzení berte doslova, ještě by se dalo mluvit o zbytcích typické melodiky, ale jinak všechno, co si představíte pod jménem Stormwitch, je pryč. Jako by ta čarodějnice, se kterou se Stormwitch kámoší (s přestávkami) už víc jak třicet let a jejíž sezóna měla s touhle deskou vypuknout, zaúřadovala a odčarovala z Andyho hlasivek jakoukoliv špetku charisma, bubeníkovi Michu Kasperovi sebrala schopnost dělat prudké, rychlé a nečekané pohyby a možná i schopnost otáčet se jinak, než celým tělem (jen těžko se mi chce věřit tomu, že zejména závěrečné dva songy nenatloukl neskutečně statický a otravný automat), kytaristy pak připravila o (až na výjimky, které se naštěstí přece jenom najdou) jakoukoliv živelnost a zápal, mistrovi zvuku přikouzlila zalíbení v plochém, neškodném a plyšovém soundu z tanečních sálů pro pokročilé a na autory seslala totální impotenci.
Očekávání ohledně téhle desky trvá přesně čtyřicet jedna sekund, byť už německy mluvené intro, zbavené jakékoliv atmosféry, působí jako krapet srandovní varování. A když po krátkém riffovém úvodu přijde kastrátně protivný Andyho výlet do výšek, je jasné, že u Stormwitch se děje něco podivného. A to ještě úvodní „Evil Spirit“ patří díky tradiční melodice i sólu s orientálním motivem k těm třem snesitelným kouskům, které „Season Of the Witch“ nabídne. Bohužel nulová gradace a statičnost přibrzdí i tenhle song. Jalový, prázdný a opatrný „Taliesin“ předznamenává konec jakýchkoliv nadějí, které sice na chvíli ožijí s „Last Warrior“, kde Stormwitch „zazáří“, sbory a chorál mají atmosféru, Andymu se z hlasivek podaří vydolovat docela slušnou dramatičnost, pomalejší pasáž s recitací i melodický refrén dají vzpomenout na dávnou slávu kapely. Je trochu smutné, že třetím do party pozitivnějších záblesků je celkem nenáročný popěvek „At The End Of The World“. Story o tom, kterak si Stormwitch hrábli na absolutní dno, pak představuje prapodivná „The Trail Of Tears“, ve které snad Mückovci chtěli vzdát poctu zatěžkanosti riffů a husté atmosféře Black Sabbath či stoner rockovým kapelám, ale totálně se utopili v utahané bezzubé beznaději a bez špetky zájmu odehraná závěrečná stereotypní „Harper In The Wind“, deklarující to, že Stormwitch absolutně ztratili schopnost gradace, životní jiskru, nápady i soudnost.
Stormwitch se podařilo natočit jednoznačně nejslabší album svojí kariéry. Ohledně téhle desky mě napadá jediná otázka. Co si Stormwitch slibují od vydání tohoto bezpohlavního bigbítu? „Seasons Of The Witch“ by se dalo volně přeložit jako nehorázné hazardování se jménem kapely. Po třicetileté kariéře (byť s pauzou) dost žalostný a smutný výsledek.
|
