Páté album milánských Betoken je dokonalou ukázkou toho, že když nemáte dostatek peněz, dostatek kvalitního materiálu a navíc ani esa v oboru, můžou vám být ambiciózní plány úplně k ničemu. Betoken, v jejichž řadách se poměrně neobvykle vyskytují hned tři sóloví zpěváci, se pustili do „operního“ zpracování Faustova příběhu. Jenže, chybí tomu v první řadě jakákoliv dramatičnost a v druhé řadě kvalitní zpracování, nejen co se samotných hudebních nápadů týče, ale i co se (zejména pěveckých) výkonů týče.
Ty mužské jsou největší brzdou téhle desky. I když (vzhledem k tomu, že předchozí tvorba Betoken mě minula, těžko soudit, zda tenhle problém plyne jen z přizpůsobování se koncepci příběhu) je otázka, jestli je na vině již samotný jalový základ, se kterým se kluci musí vyrovnat, nebo jejich neohrabané, neotesané a neemotivní hlasivky. Osobně bych vsadil spíš na druhou možnost, protože jak ukazuje jejich parťačka Eva Rondinelli, dá se, i když to asi stojí nemalé úsilí, z vokálních linek přece jen nějaké jiskření vykřesat. Výsledkem je album, poměrně bez chuti a bez zápachu, taková naprosto obyčejná jistota, že Betoken na svém nevzrušivém power metalu sice nic nepokazí, ale víc než schopnostmi muzikantů je to tím, že se nepouští do žádného rizika. Jako taková reprezentativní z nouze ctnost pak funguje „Point Of No Return“, do kterého se trocha teatrálnosti, dramatu a živějšího zpěvu podaří propašovat. Škoda, potenciál příběhu a i možnosti, nabízené pěveckým dialogem či trialogem zůstávají zcela nevyužité. Na první pohled je největším tahákem fakt, že roli Mefistofela ztvárnila žena. Na pohled druhý se však zdá, že s ohledem na hlasový potenciál všech zpěváků je tahle volba naprosto logická.
Jako kulisovka „Beyond Redemptions“ funguje, ale když se důkladně zavěsíte a hlídáte si veškeré dění, zjistíte, že až na občasný klávesový motiv a parádně zabarvené hlasivky Evy Rondinelli toho Betoken moc nenabízejí. Jako by se vesnické divadlo pustila do Shakespeara, herci nejsou žádné hvězdy, kulisy jsou stlučené doma na koleně a zápletka, místním umělcem přizpůsobená na tamní poměry, trochu drhne. Někdy ani veškerá snaha a ambice nestačí na vykouknutí z obyčejného průměru.
|
