O druhém albu irských Celtachor lze v rychlosti říct tolik. Ze směru, který tahle parta nabrala na svém tři roky starém debutu „Nine Waves From The Shore“, neuhýbají nijak zásadně, přesto je aktuální deska ve výsledku trochu z jiného soudku. Díky výrazné redukci folkových elementů, na které sice Celtachor nerezignovali, ale už zdaleka nejsou tím prosvětlujícím elementem, se přiblížili víc k hrubšímu výrazu a k podstatě black metalu. Už nemají potřebu žádnou ze svých skladeb zbytečně natahovat (tentokrát pouze opakovaně atakují hranici pěti a půl minuty a dost), zároveň s tím však (a je to opět o potlačení folkových vlivů) v jejich hudbě těžko najít nějaké chytlavé prvky. Převládá poměrně pochmurná a hrubá atmosféra, díky které „Nuada Of The Silver Arm“ začne rychle splývat do monotónního těžkotonážního, těžkopádného a nepropustného kolosu, ze kterého (pokud nejste vyloženě ortodoxním příznivcem podobných nálad) toho v závitech příliš mnoho nezůstane.
Ani individuálně se žádná přehnaná exhibice nekoná. Hrubé kytary sice občas štrejchnou o blackovou ubzučenost, ale do melodií se příliš nepouští, bicí tentokrát nejsou kdovíjak strhujícím elementem, spíš se přizpůsobují jakési sevřenosti a zarputilosti nahrávky, drsný a nepříliš ohebný Rocheho vokál se špetkou uskřípaného jedu pak tyto charakteristiky ještě podtrhuje. A kupodivu, ani ve dvou krátkých instrumentálkách nedají tentokrát Celtachor možnost posluchači vyklouznout z pochmurné temnoty. Deska, která se pocitově příliš nevyvíjí, ani nemění a pokud vám neprojde ušima úvodní „Arrival Of The Tuatha“ se svou vláčnou hutností, s (na poměry alba) poměrně jasným riffem a výhružným chorálem, bude případná snaha o proniknutí do téhle desky asi sysifovská záležitost.
„Nuada Of The Silver Arm“ je oproti předchozí desce černobílá záležitost, zbavená jakýchkoliv lákadel. Na jednu stranu lze Celtachor pochválit za snahu jít vlastní cestou bez kompromisů, na druhé straně nebudu tajit, že vypráskáním jakékoliv přístupnosti z drážek a neschopností (nebo záměrnou nechutí) nabídnout nějaký jiný pocit se tahle deska slila do nezajímavého monolitu. Po solidním debutu je sice svébytná, ale aktuálně neměnná a strašně rychle vyčerpatelná podoba kapely pro mě rozčarováním. Nu(a)da.
|
