Pět let. Tak dlouho jsme si museli počkat na další řadovku od nizozemské kapely Nemesea. Po zvláště vydařené desce „The Quiet Resistance“ to bylo pro fanoušky o to těžší. To, že se už v tak nabité holandské scéně někomu dalšímu podaří vystrčit drápky a tím se dostat za záda těch největších veličin v čele s Within Temptation, už je totiž samo o sobě docela výkon. Škoda tak velkého odstupu. Pokud by přišlo stvrzení do dvou nebo třech let, mohlo se jednat o senzaci. Bohužel se tak nestalo, a tak se tenhle potenciál pokouší naplnit až nyní aktuální novinka „Uprise“.
Jenže Nemesea jako by se velké šance zalekla a místo kroku vpřed překvapivě zvolila krok stranou. Kapela přitom měla před sebou odkrytou cestu, která přímo vybízela k rozvinutí jejich osobitě pojatého stylu (kolega ho mimochodem v předešlé recenzi výstižně označil jako „symfo-gothic-modern-rock“), místo toho se ale vydala jiným směrem. Pryč od veškerých asociací s již zmíněnými Within Temptation, nové album (ač si stále ponechává jistou rozmanitost) si to štráduje vstříc alternativnímu rocku, plnému zpěvných refrénů. První dojem tak zcela logicky může být dost zvláštní. Je to podbízivé? Nebo chytlavé? Jedná se o pouhý kýč? A nebo to má šťávu a kapele to vlastně svědčí? Podobných rozporů se nabízí více.
Přes veškeré změny a překvapení nicméně jisté prvky zůstávají. Za mikrofonem je pořád ta stejně křehká Manda Ophuis, která umí nejen využít svůj hlas v celé šíři a kráse, ale ještě navíc do něj vložit silné a věrohodné emoce. Další účinnou zbraní je tu ono známé moderní koření, vždy použité se skladatelským citem, a v neposlední řadě i celková hudební nenáročnost (s níž však můžou přijít i jisté pochybnosti popsané výše). Vzorným příkladem může být tanečně laděná skladba „Time to Make It“, která nebude mít problém dostat se vám pod kůži a už nepustit, či ostřejší rocková pecka „Hear It“, doslova šitá na míru jako otvírák pro živá vystoupení.
Snaha dělat si to po svém si vždy zaslouží minimálně respekt. Nemesea ji deskou „Uprise“ jasně projevila. Bylo to nečekané, ale koneckonců proč ne. Jen je třeba to přijmout a smířit se s tím.
|
