„Ponořte se do příběhu Sirael… pusťte si album a začtěte se do bookletu.“ Poměrně jednoduchý návod k poslechu svého čtvrtého alba „Sirael“ předkládají severomoravští Public Relations. Jenže vás musím varovat. Návod je jednoduchý, následky trvalé a nevratné. Jednoduše řečeno, ač jsem nikdy nebyl kdovíjakým zastáncem moderního míchání elektroniky do rockové hudby, „Sirael“ mě trefila na komoru. Svojí komplexností, energií, nasazením, provedením i melodickými nápady.
„Zpráva z pekla, které teprve přijde… a nebo už bylo?“ . Skvěle vygradovaný, strhující příběh (jehož největší devizou je skutečnost, že se muzika nemusí podřizovat dějové linii, vyhýbá se hluchým místům a vše plyne, navazuje a vyvíjí se naprosto přirozeně), ze světa, který ovládly stroje a lidstvo má jediný úkol – přežít. A v téhle idylce hlavní hrdina Jan s pomocí napůl robota, napůl Anděla oživí dívku ze světa strojů „Sirael“. Téma, které dokonale koresponduje se samplovaným elektronicky bodavým chladem, který je jedním z výrazných prvků nahrávky. A právě o dokonalé symbióze elektroniky s živelným rockovým podkladem (při které se přirozeně ocitnete i na tanečním parketu) je aktuálně hudba Public Relations, která (s jedinou výjimkou) neztrácí razanci, melodičnost, trvalou intenzitu, napětí, adrenalin a děj.
To jsou vlastnosti, které na vás Public Relations vychrlí už v úvodní „Exit 11:55“. Tu zlehýnka oživí (byť to není vůbec zapotřebí) vokální příspěvek Lenky Velikovské, možná lehké přesycení elektronikou pak vnáší přes mašinky prohnaný mužský zpěv. Následující sugestivní klipovka „Hora“ představí nekompromisní kompromis elektroniky a rocku v naprosto dokonalé formě – je plná žhavých emocí, proměn a postavená na tak přirozeně chytlavé melodii, že ji není možné dostat z hlavy. Možná je to způsobené právě intenzivní prožitkovostí této písně, že následující přímočará „Son Of Fire (Unstoppable Desire)“ s lehkou příměsí gotického rocku zní trochu bez tlaku a obyčejně, k čemuž paradoxně přispívá i přechod do angličtiny. Velmi obratné zacházení s češtinou je dalším obrovským kladem „Sirael“ (a i přes jasnou srozumitelnost textům je škoda, že Public Relations představili své texty v bookletu jen v útržkovité podobě, byť i to je zjevně koncepční záměr). S „Vůní nahého těla“ pak nastartuje veletrh emocí (finále příběhu v „Setkání“ jasně ukáže, že Public Relations jsou silní nejen v nátlaku, ale i ve vyjadřování pocitů), prožitků a melodií, který ani na chvíli neztratí nic ze svého kouzla a tlaku a který svého pocitového vrcholu dosáhne ve vyhrocené „Proč pěkné ženy rychle hoří (Hexe)“.
O tom, jak vydařeným způsobem si Public Relations pohráli se zvukem, který má až zabijáckou energii, vypovídá bonusová „Platonia“ v české verzi, která jednak nabízí přímé zvukové srovnání s minulou deskou, jednak deklaruje, jak kapele ohromně svědčí mateřština a jejíž výběr podporuje i fakt, že se klidně může stát nedělitelnou součástí celého do detailu propracovaného (hudebně i dějově) příběhu o Sirael. Zmiňovat, že tohle všechno je podpořeno výborným výkonem celé kapely, je asi zbytečné.
„Ten příběh tě bolí, bude tvůj vrah! Ten příběh tě skolí…“ Co dodat víc? Skolil… a byl to (a opakovaně stále je) skvělý zážitek.
|
