Ještě před rokem se o téhle skupině maximálně šuškalo jen v zasvěcených kruzích. To začaly prosakovat na veřejnost zprávy, že zpěvák Pete Godfrey a basák Rob Naylor se koncem roku 2014 spojili pod hlavičkou Blood Red Saints a pouhý rok od tohoto termínu chystají vydání alba „Speedway“. Z tohoto pohledu je možná zavádějící fakt, že pro mě osobně se tím hlavním magnetem na seznámení s debutem ostřílených kozáků stalo angažmá bicmena Peta Newdecka, jehož předchozí působiště (Eden´s Cruse, Tainted Nation) mám přece jen zařazené na vyšší příčce než bývalé kapely Godfreye a Naylora (In Faith, které mimochodem Newdeck produkoval, či Angels Or Kings). Každopádně předpoklad, že půjde o jiskřivou poslouchanou, zacílenou na příznivce A.O.R. a hard rocku, vyšel na sto procent.
To znamená, že album „Speedway“ je poměrně snadno čitelné a odhadnutelné. Kluci se ani nenamáhají nahlédnout za hranice žánru a nabízejí velice příjemnou, sladkou a vzdušnou muziku v pomalejších tempech a v těch rychlejších svěží, šlapavou a lehce kousavou, u které (když už mají potřebu nevsadit na čistokrevnou slaďárnu) sem tam velmi decentně nahlédnou pod pokličku Def Leppard, Pink Cream 69, či Extreme. Obrovskou devizou je charismaticky sametový hlas Pete Godfreye, cit pro melodie i muzikantská hravost, díky těmto vlastnostem zní „Speedway“ velice vzdušně a lehkonoze a není důvod hledat nějaké mouchy. Tou největší (i bez hledání) je samozřejmě fakt, že pojmy jako originalita či moderna jsou u Blood Red Saints zcela vyškrtnuty ze slovníku.
To však pro příznivce žánru bude asi úplně zbytečné konstatování. Zásluhou dramatických a velice šikovně vystavěných rockovek se sympatickou štiplavostí „Mercy“ a „Dangerous“, ve kterých příjemné sbory a živá kytarová sóla (což jsou další velmi typická poznávací znamení kapely), zní snad ještě chytlavěji, než ve zbývajících skladbách, Godfreyův sameťák v kombinaci s atmosférickým dramatem funguje velmi přitažlivě, dokáže se i šikovně zkroutit a protáhnout do pocitově barevného výrazu, má deska jasné hity. Díky rozverně znějící „Wrapped Up In These Arms“ dojde na bezprostřední uvolnění, díky závěrečné vláčné piánovce „Faith“ Godfrey svým elegantním čarováním s hlasem působivě hraje na city.
Je naprosto zřetelné, že práce na téhle desce stoprocentně bavila všechny zúčastněné, tak lehce působí. „Speedway“ nenabídne žádnou hudební revoluci, zjevně to ani nemá v úmyslu. Díky velmi dobré interpretaci toho, co dělá melodický rock převážně pro dospěláky melodický rockem, však příznivce žánru víc než spolehlivě potěší.
|
